Side Effects - 2. Kapitola - Sen? Tak to určitě ne!

19. dubna 2013 v 18:33 | Allysa |  Side Effect



"Já fakt nechápu, co jsem komu udělala!" Nadávala jsem potichu, když jsem se ploužila dlouho chodbou do kanceláře, kde jsem byla očekávána.
Nekoukala jsem napravo ani nalevo a vpadla jsem dovnitř.
"Koukám, že vychování pořád nikde, slečno Jonesová." Zašklebil se na mě Marcs.
"Neříkejte, že jste ode mě něco takového čekal," ušklíbla jsem se.
"Doufal jsem v to, takže si to zkusíme znovu. Jděte za dveře, slušně zaklepejte a počkejte, dokud vás nezavolám." Asi bych mu měla připomenout, proč jsem skončila školu tak brzo, usmyslela jsem si v duchu. Ale poslechla jsem, slušně zaklepala a čekala, až mě pozve dovnitř.
"Dále," ozval se přeslazeně. Debil jeden. Otevřela jsem dveře, napochodovala dovnitř a dveřmi za sebou třískla, až to museli slyšet až v přízemí. Jen si povzdechl.
"Takže slečno Jonesová…" začal.
"Áno?" Zazubila jsem se.
"Školu jste sice ukončila dřív než ostatní a proto jste tady, ale nemyslete si, že se tady nebudete řídit stejným pravidly jako na škole." Huh?
"To znamená…?" Nechápala jsem.
"To znamená, že tady dostanete partnera a to staršího agenta, kterého se budete držet a budete ho na slovo poslouchat, z vašich záznamů a to jak vás znám vím, že jste nikdy neposlechla přímé rozkazy, ale jsem si jist, že když budete vědět, že vás potom čeká vyhazov a žádné reference, určitě si to rozmyslíte." S výrazem, který utkvěl na mé tváři, jsem musela vypadat fakt směšně…
"Dobře, dobře, to chápu, budu se držet staršího agenta a poslouchat na slovíčko." Usmála jsem se.
"Jsem rád, že si rozumíte, takže když jsme si to tak pěkně vysvětlily, tak mi řekni Nell, jak se máš?"
"Jde to, až ne to že se o byt dělím s někým kdo je absolutně bez pudu sebezáchovy a to samý můžu říct o lidech, kteří bydlí nad námi!" Vydechla jsem.
"Nebydlíš sama?" Nechápal.
"Ne, Summer tam byla první, ale pak jsme si tak nějak vysvětlily, že bude fajn, když tam budeme obě."
"Takže Summer," pousmál se.
"Nesnáším ten tvůj úsměv a ty to víš!" Zkoumala jsem ho pohledem.
"A co ta Summer dělá?"
"Nemám tušení," pokrčila jsem rameny.
"Jediný co vím, je její jméno a to že je psychopat," ušklíbla jsem se nad vzpomínkou mé zbraně a jejích keců.
"Tak to si určitě budete dobře rozumět."
Naši konverzaci přerušilo zaklepání na dveře.
"Dále… Á tady jste," Usmál se na přicházejícího týpka. Hmm, tak jestli s tímhle budu spolupracovat, tak ten bude spíš poslouchat mě než já jeho, ušklíbla jsem se.
"Skvěle, tohle je Nell Jonesová, a tohle je Derek Hale, je tvůj nadřízený," představil nás.
"Těší mě," usmála jsem se jako andílek. Sjel mě pohledem a odfrknul si.
"To jako vážně?" zeptal se.
"Nějaký problém?" Zpražila jsem ho pohledem. Chvíli jsme se vraždili očima a nakonec jsem vyhrála já a vítězně jsem se usmála.
"Fajn, nějak jí zvládnu, tak pojď," pobídl mě. Následovala jsem ho ze dveří k výtahu. Celou cestu výtahem se na mě ani nepodíval, sketa jedna. Tohle budeme muset nějak vyřešit.
"Hej," poklepala jsem mu na rameno.
"Co je?" Štěkl po mně.
"Hele, tak si něco ujasníme, sice jsi můj 'nadřízený', ale to neznamená, že po mě budeš štěkat, jak se ti zachce, já nejsem malá holčička, která bude skákat, jak ty pískáš, jasný?" Zabodla jsem do něj ukazováček. Chvilku na mě koukal jak na magora, ale nakonec přikývl.
"Jsem ráda, že si rozumíme," usmála jsem se.
"Tak jo, jako první skočíme na pitevnu, aby věděli, že ti můžou dávat informace a pokud se nepletu, stejně je tam dneska nějaká nová holka, takže mě taky musí poznat," oznámil mi. Pitevna? Né že bych neměla ráda mrtvý lidi, ale že bych se na ně musela dívat denně?
"Tak jo, tady je forenzní laboratoř, kterou má na starosti Sheila. Je docela v pohodě, ale když má moc kofeinu je moc živá, tak na ní pozor," vyprávěl mi po cestě.
"Á jsme tady,"otevřel mi dveře na pitevnu a nechal mě tam vstoupit jako první. Vytřeštěně jsem se dívala před sebe a nechápala.
"Nell?"
"Summer?" Zeptali jsme se na stejno. Derek na nás nechápavě zíral, my zase nechápavě zíraly na sebe a nakonec toho všeho na nás nechápavě koukal chlap, co zrovna vezl mrtvolu.
"Je tady všechno v pořádku?" Zeptal se příchozí.
"Nemám tušení," pokrčil rameny Derek, ale dal se do představování.
"Nell, tohle je Doktor Alex Scott, Alexi, tohle je moje nová svěřenka Nell Jonesová." Představil nás.
"Taky máš novou?" Ušklíbl se.
"No nic, jelikož jste na mě chvilku zírali, čímž předpokládám, že jsem se ve vzduch neproměnila, jsem Summer Hallet Chaceová," Protočila nad náma oči a já se nad jejím prohlášením ušklíbla.
"Skvěle slečno Chaceová, takhle si vás skvěle zapamatují." Zchladil jí ten doktor.
"Tím jsem si jistá," vrátila mu bez váhání.
"Tak mi radši půjdeme," začal mě Derek strkat ze dveří, ale já se ještě zastavila.
"Večer nic nevař, pro něco skočím, stejně předpokládám že přijdu dřív," zavolala jsem ještě na Summer a mrkla na ni. Mrknutí mi vrátila i se šklebem.
"Odkud se znáte?" Vyzvídal.
"Bydlíme spolu."
"Kamarádky?"
"Ne, jako cizí osoby."
"Nechápu."
"Prostě se neznáme, co na tom nechápeš," nechápala jsem. Radši ani neodpovídal, asi konečně pochopil, že to nemá smysl.
"Fajn, tady je naše kancelář, stůl máš támhle, všechno co potřebuješ, máš v šuplíku. Zbraň dostaneš, až si skočíš na sklad." Objasnil mi.
"Ale já mám zbraň." Podívala jsem se na něho nechápavě.
"Mám na mysli služební zbraň."
"Ahááá," přikyvovala jsem na znamení, že chápu.
"Támhle za tebou na nástěnce máš ještě rozvrh do školy," zazubil se na mě.
"Jak rozvrh do školy?"
"Tady to máš v podstatě jako praxi, stejně jako ta tvoje kamarádka."
"Ale já už mám školu hotovu!" Hájila jsem se.
"Ano máš, ale myslíš, že tě pustěj jen tak do terénu když je ti teprve devatenáct?" Ušklíbl se. Ten se nějak moc šklebí, brzo bude mít vrásky a já se mu budu smát.
"No…" začala jsem usilovně přemýšlet.
"Nepustili, takže budeš mít i teorii."
"Teorii mám za sebou!" odsekla jsem.
"Jo já vím, jsi nejlepší z ročníku, a proto jsi končila o rok dřív," odfrkl si. "Ale zdaleka nevíš všechno, co bys měla." Usadil mě. Naštvaně jsem ho propalovala pohledem a snažila se ho zabít.
"Takhle na mě nekoukej, já za to nemůžu, pokud chceš zabít viníka, zajeď si do posledního patra." Takže Marcs… Přísahám, že ho jednoho krásnýho dne zabiju a u soudu mi to prominou.
Nakonec jsem si došla i pro zbraň a ten dne jsem měla všechno hotový. Ani jsem si nezapomněla vzít z nástěnky rozvrh mé školy. Bože to zní tak směšně, vždyť školu už mám úspěšně za sebou, tak co bych tam ještě lezla? To se asi časem taky dozvím, každopádně zítra ráno si namířím k Marcsovi, aby věděl, zač jsem toho loket, protože já se prostě do školy znova strkat nenechám.
Po cestě domů jsem se zastavila v knihovně, abych se mrkla, co za knížky si mám nastudovat. Ta ženská co tam pracovala, si ode mě dost neochotně vzala papír s knihami a začala mi je dávat.
"Takže, Forenzní metody vyšetřování máme tady, Kriminalistické stopy, Kriminalistika, bohužel zbytek knih nemáme, zkuste to ve vedlejší ulici." Doporučila mi. Jen jsem přikývla, zaplatila a hnala se pro něco k večeři. Hmm, tak co si dneska dáme, doufám, že Summer nebude vadit čína.
"Jsem doma!" houkla ode dveří Summer. Vykoukala jsem na ni z kuchyně a kývla.
"Takže… Budeme pracovat spolu," nadhodila u stolu, když jsem nandala večeři.
"Očividně."
"Máš s tím snad problém?" Zaútočila.
"Vůbec ne, ty snad ano?"
"Asi ne…" Tím naše dosavadní konverzace skončila.
Po večeři jsem si zalezla na gauč s tím, že si projdu ty knížky. Jen co jsem se trochu začetla, do první začal zase rachot nad námi.
"To se mi snad jenom zdá!" řekla jsem nevěřícně a koukala na strop.
"Vždyť je to v pohodě," bránila je.
"No dobře, ale co je moc, je prostě moc. Nemůžou si takhle vyřvávat pořád!" vrčela jsem.
"Tak to ignoruj," poradila mi.
"Jistě, jen mi řekni, jak to mám udělat? Víš, ono jde dost blbě ignorovat něco, co ti řve přímo do uší."
"Prostě si toho nevšímej," mávla rukou a sama si podupávala do rytmu.
Snažila jsem se ten hluk ignorovat, ale bylo to čím dál tím horší. Summer si do toho ještě poskakovala do rytmu okolo stolu když uklízela a to mě vytáčelo ještě víc. Vytočeně jsem vběhla do chodby pro koště a začala s ním třískat o strop. Summer na mě chvilku zaraženě koukala, ale pak se rozesmála.
"Vážně vtipnýý!" zahučela jsem. Jako na povel mi někdo začal bouchání oplácet.
"A mám toho právě dost!" Zahodila jsem koště a vyběhla na chodbu. Tam jsem narazila na jednoho kluka.
"Máš s tím bordelem něco společného?" vyjela jsem na něho.
"Není to bordel a ano mám," usmál se na mě.
"Tak si to buď ztlumte, nebo radši rovnou vypněte, jasný?" Jen se na mě pobaveně díval a nadzdvihl obočí.
"Nemáme důvod to vypínat," řekl po chvilce.
"Tak já ti to řeknu jinak, buď to vypnete, nebo bude svět o někoho chudší, teď už si rozumíme?"
"Ale no ták, přece bys mi nevyhrožovala."
"Myslím, že už ti vyhrožuju!"
"A co takhle někam vypadnout abys to nemusela poslouchat," navrhl.
"Jo to bych mohla, tak se měj," Usmála jsem se a naběhla zpátky do bytu. Popadla bundu, kabelku s peněženkou a chystala se vypadnout.
"Tak koho jsi zabila?" Zeptala se mě ještě Summer ve dveřích.
"Zatím nikoho, jdu ven, nevím, kdy přijdu, čáu," vysvětlila jsem v rychlosti a zabouchla za sebou dveře.
"tak kam vyrazíme," zastavil mě blbeček na schodech.
"Jako my dva?" Zeptala jsem se blbě. Jen přikývl.
"Nevím jak ty, ale já jdu někam, kde tohle nebudu muset poslouchat."
"Půjdu s tebou."
"Ne, to nepůjdeš."
"Vsadíme se?"
"Klidně!"
"Fajn, tak jdeme."
"Já s tebou nikam nejdu, jasný?" Začala jsem mu znova vysvětlovat.
"A já ti říkám, že jdeš," chytl mě za ruku a to byla jeho první chyba. Přetočila jsem mu ji za zády, až bolestně sykl.
"Takže ještě jednou," šeptala jsem mu do ucha.
"Nikam, opakuji, nikam s tebou nepůjdu, je ti to jasný, nebo mám ještě přitlačit?" Ptala jsem se.
"Jasný," zasyčel fakt nepříjemně. Pustila jsem ho.
"Jsem ráda, že mě konečně chápeš, a taky doufám, že tohle naše střetnutí barevně popíšeš i svým kamarádům, který dělaj ten bordel, a upozorňuju tě, že tohle je to nejmenší co s váma můžu udělat." Kývnul, že rozumí a nechal mě kolem něho projít. Po cestě ze schodů jsem se usmívala, konečně něco co mi zlepšilo dnešní náladu. Vylezla jsem ze vchodu, rozhlédla se po ulici a přemýšlela, kam zapadnu. Oslovila mě menší kavárnička, která byla hned na rohu naší ulice. Bylo tam příjemné prostředí, takže už vím, kde se budu zašívat.
"Latté prosím," požádala jsem obsluhu a konečně se pustila do těch knížek. Po chvilce mi Latté přinesli a taky si ke mně někdo přisedl, zvedla jsem hlavu a nemohla uvěřit vlastním očím.
"Děláš si srandu?" Propalovala jsem ho pohledem.
"Myslím, že jsme začali špatně."
"Né vážně, ty myslíš?" Opáčila jsem sarkasticky.
"Chápu, jsi nebezpečná, ale já se tě nebojím." Oznámil mi jako by se nechumelilo. No jasně, mrkev v létě.
"Nemáš nejmenší tušení, jak moc jsme nebezpečná."
"Zjistím to," usmál se. "Jsem Louis." Představil se a podával mi ruku, jen jsem na ni podívala, ale odmítla jsem ji.
"Pracovně ti budu říkat, ten co bydlí nad náma," usmála jsem se poťouchle.
"A ty jsi…?"
"Já jsem Nell."
A takhle nějak to začalo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Norika :D Norika :D | 19. dubna 2013 v 21:42 | Reagovat

parada :D Nell mu ale dala .. :D :D tesim sa na pokracko :D

2 Damonica15 Damonica15 | 22. dubna 2013 v 23:07 | Reagovat

Ostrá je tá Nell .. páči sa mi ;))

3 Marta Marta | 11. března 2014 v 12:54 | Reagovat

Nejak skoro vlastní zbraň, podľa správania by som chcela vidieť psychotesty :D rozbaľuje sa to dobre a odvážny chalan, asi má rád drsné baby.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama