Trouble In Love - 8. Kapitola

29. dubna 2013 v 15:52 | Alyssa |  Trouble in Love



Večer byl plný zábavy, pití, ale hlavně jídla. Emma toho přivezla hodně. Na moje poměry rozhodně víc, než jsem čekala.
"Emm, usnula. Někdo by jí měl odnést do postele, nebo se zítra ani nehne." Řekla jsem a ukazovala na gauč.
"Odnesu jí," ochotně vstával Harry.
"Nic proti kámo, ale ty máš problém zvednout i plnej lak, nech to na mě," blýskl úsměvem Daniel.
"Varuju tě!" Sjela ho okamžitě pohledem Sof.
"Hned jsem zpátky." Zasalutoval Daniel a odešel, s Emmou v náručí do patra.
"Co budeme zítra jíst?" Zeptal se Niall, který právě dovysával poslední pytlík chipsů.
"Skočíme na nákup," zasmála se Sof a mrkla na mě.
"Myslím, že bychom se taky měli trochu prospat," navhrl Louis. Návrh byl přijat a jednohlasně odsouhlasen.
"Tak se uvidíme ráno klucí," mrkly jsme na ně ze schodů a upalovaly do pokoje.
"Myslíš, že to zítra zvládnou?" Ptaka jsem se se smíchem.
"Nemám nejmenší tušení, ale věřím, že to bude dokonalý pohled. Nejen se dívat na to, jak nejsou upravený, ale to, jak se budu tvářit, až jim řekneme, že musí jít na nákup." Ohýbala se Sof smíchy.
"Bingo." Zasmála jsem se.
"Jsem zvědavá, v kolik to vypukne," usmívala jsem se za stolem a upíjela si svojí ranní kávu.
"Určitě brzo."
"Ahojky," usmála se na nás Emma, která vtančila do kuchyně.
"Ahooj, už se těšíš?" Zamrkala jsem jako porcelánová panenka.
"Kde máš bratra?" Zeptala se obezřetně.
"Šel běhat, vstal asi před hodinou." Pokrčila rameny Sof.
"Ahá."
"Všechno v pohodě?" Culila jsem se.
"Jasně, spalo se mi sakra dobře."
"Ahááááááá,"
"Proč se usmíváš?" Změřila si mě pohledem.
"Neusmívám se." Zkrotila jsem se okamžitě.
"Přišla jsem o něco?" Zeptala se podezřívavě.
"O ničem nevím."
"Pššššt." Sykla na nás Sof a my se zaposlouchali do baráku. Kluci se nám probudili.
"Dámy, je to tu… Tři, dva, jedna…" Odpočítávala a okamžitě se spustil řev. Do deseti minut byly všichni dole.
,,Vi-vidíte t-to-toto?" Koktal Zayn a ukazoval si na hlavu.
"Není to zase tak strašný," hodnotil ho Harry.
"Nee? A už jsi viděl sebe?" Zavrčel, a hodil po Harrym zrcátko, co leželo na stole. Harry se pro něho dost nedůvěřivě natáhl a my jsme byly o ušní bubínky chudší. Tak takovej řev jsem neslyšela ani od Charlie, a že ta má co předvádět.
"No já doufám, že ranní hygienu máte za sebou, protože za deset minut se přesouváme do obchodu nakoupit. Niall zase všechno sežral." Oznámila Sophie a sama si šla přestříkat vlasy lakem. Já se opírala o bar, u kterého jsem seděla, abych se v záchvatu smíchu nesložila na zem. Stálo mě to hodně úsilí, ale jsem velká holka a zvládla jsem to. Sice s menší pomocí od Louise, který taky neměl daleko k slzám smíchu.
"Jestli okamžitě nevystoupíte, hodím vám tam lak!" Vyhrožovala Sof, když jsme zastavili před obchodem s potravinami, a pánové razantně odmítali vystoupit.
"To bys neudělala!" Zamračil se na ni Louis.
"Ale udělala." Sekundovala jsem jí okamžitě. Na to okamžitě vystoupily
"Tady máte seznam věcí, co koupíte, my se zatím podíváme vedle." Usmála jsem se na ně andělsky, a zamkla auto dřív, než by se do něj zase stačili nasáčkovat.
"Vážně máme koupit všechno tohle?" Hodil na nás zmatený pohled Liam.
"Copak? Něčemu nerozumíš?" Zeptala jsem se.
"Prosím tě, dej to sem," vytrhl mu seznam z ruky Niall.
"To zvládneme." Mávl rukou, došel si pro košík a vyšel nákupu vstříc. My jsme jen stály před vchodem, neschopni slova.
"Uvidíme, jak dlouho jim to vydrží." Pokrčila rameny Sof. Ukázala jsem na obchod s oblečením a v tu ránu jsme zapomněli na kluky a vydali se podívat, jak moc bychom mohly rozšířit náš šatník.
Nenašly jsme nic, co by se nám líbilo na tolik, abychom si to koupily, takže jsme si zašly k botám. To už bylo o něčem jiném.
Zrovna jsme míjely skupinky mladých holek, když mě Sof zastavila.
"Co?" Koukala jsem na ni zmateně.
"Pšššt!" Zašeptala a ukázala na skupinku holek. Nechápavě jsem na ni zírala, když mi to konečně došlo.
"Už jste slyšely ten jejich novej song?" Rozplývala se menší brunetka.
"Ale prosím tě, to už není žádná novinka." Mávla nad ní rukou blondýna.
"Je!" Dupla si ta malá.
"Napadá tě to samý, co mě?" Mrkla jsem na Sof. Potutelně se usmála a přikývla.
"Hele, zdálo se mi to, nebo jsem právě viděla Louise a Harryho nakupovat vedle v obchodě?" Řekla Sophie dost nahlas, aby nás ta skupinka vedle slyšela. Děvčata okamžitě zbystřily a hnaly se k výloze.
"Támhle jsou!!!" Zakřičela blondýnka a jako první utíkala dovnitř.
"Tak u toho musím bejt!" Lámala jsem se v pase smíchy a utíkali jsme za nima.
Zastavily jsme se v uličce vedle nich a poslouchaly co se vedle děje.
"A podepíšeš se mi?"
"Co tady vůbec děláte?"
"Pane bože, jak to vypadáte??" Při téhle větě jsme se rozesmály nahlas. Tolik nahlas že to celou skupinu, zároveň s klukama přilákalo.
"Ehm, ehm!" Stoupl si vedle nás Zayn.
"Potřebujete s něčím poradit?" Zareagovala okamžitě Sof.
"Tady je seznam, potřebovali bychom podle toho nakoupit." Usmál se na nás zákeřně Harry. Protočila jsem oči.
"Nejsme vaši poskoci, můj drahý, takže si nakupte sami." Mrkla jsem na něho, chytla Sof za ruku a táhla ji zase pryč. Hned jak jsme byly o kousek dál u regálů, rozesmály jsme se znova.
"Tohle nepřežiju," smála jsem se a opírala o regál.
"Bacha!" Křikla Sof, ale než jsem stihla zareagovat, regál s těstovinami se na nás zřítil. Tím vším hlukem jsme přilákalio všechny návštěvníky Nákupního centra. Stáli nad náma jako sudičky. Podívali jsme se na sebe, a dostaly ještě větší záchvat smíchu než před tím. Jeden, velice neochotný, prodavač nám pomohl se z té laviny vysvobodit, s tím že jsme byly vykázány z obchodu, s dodatkem: "Doufám, že vás dlouho neuvidím!!"
Celé vysmáté jsme se dostaly na parkoviště a opřely se o auto.
"Tak tohle se může stát jen nám." Usmívá se Sof.
"Jak jinak, vy dvě jste totiž přírodní katastrofa!" Směje se na nás Louis, který nechal kluky v obchodě a šel nás zkontrolovat, pro případ, že bychom chtěli založit demoliční společnost.
"To se stává," pokrčila jsem rameny nezaujatě.
"Přesně tak, děláš, jako kdyby se vám nic takhle stupidního nikdy nestalo!" Podpořila mě Sof.
"Nám se taky stávaj docela zajímavý věci," přitakal a na tváři se mu objevil úsměv. Musím podotknout, že velice krásný úsměv. A taky musím podotknout, že jsem nebyla jediná, kdo si toho všiml. Nenuceně jsem se na ně zaculila.
"Na jak dlouho ten nákup ještě viděj?" zeptala jsem po pěti minutách trapně, zasněného ticha.
"Už jdou," ukázal na něco. To něco byl přeplněný košík. A za ním další. Otázka zůstává, jak to proboha chtěj naskládat do auta.
"Jinak si přijdete úplně v pořádku?" Žasla jsem nad nimi.
"Ber to tak, že se nám znova nakupovat nechce," zchladil mě Zayn okamžitě. Zvedla jsem ruce v obraném gestu a radši jim pomáhala v nakládání toho mega nákupu do auta.
"Já fakt nechápu, jak se vám to podařilo," smál se z předního sedadla Liam.
"No mě se ptej," rozmáchla rukama Sof a ukázala na mě.
"Hele, já za to fakt nemohla! Prostě jsem se neudržela. Teda já se držela! Ale ten regál prostě neudržel, že jsem se ho držela!!" vysvětlovala jsem jim polopatě. Ale celé mé vysvětlení se minulo účinkem a způsobilo nový výbuch smíchu.
"No HA-HA-HA, jsem ráda, že se všichni tak skvěle bavíte," odsekla jsem, ale na rtech mi taky hrál pobavený úsměv.
"Jsme tu!" Oznámil Louis.
"Děkujeme za osvícení," ušklíbla se Sof. A já se znova přemáhala, abych se nezačala smát.
"Konečně! Už jsem myslela, že jste si koupily celej obchoďák," smála se na nás Emm od dvěří.
"Až uvidíš ten nákup, rychle změníš názor," informovala jsem ji okamžitě. Jen protočila oči a šla nám všem asistovat s vynášením nákupu z kufru.
"Kriste pane!" Všichni jsme se otočili.
"Ah, brácha, pojď nám pomoct." Zaúkolovala ho okamžitě Sof a Emma se na něho nepěkně ušklíbla.
"Budeme hostit anglickou královnu či co?" Nevycházel z údivu.
"Ty ses zbláznil?" Ozval se Niall.
"No jasně, co by tady dělala královna." Nechápavě nakrčil obočí Harry.
"Což o to, ať si klidně příjde, ale ať nepočítá s tím, že jí něco dám." Mračil se na nás Niall a uraženě napochodoval s tou největší taškou do chaty. Všichni jsme si vyměnili pohledy a jako na rozkaz se znovu rozesmály.
"Al, zvonil ti mobil, když jste přijížděli, asi mamka, tak jí pak zavolej." Usmála se na mě Emm a odcházela s další náloží do chaty.
"Určitě," houkla jsem za ní a sama si nabrala hromadu nakoupeného jídla.
"Já jsem jen zvědavá, jak chtěj tohle za dva dny sníst," pošeptala jsem Sof, která se zařadila vedle mě.
"To ještě neznáš Nialla," usmála se. Pokrčila jsem nad tím rameny a dál to neřešila.
"Ale no ták Emm, víš, že tvoje maso je prostě božskýýý," Skučel Niall už dobrou půlhodinku.
"Tak si ho udělej sám," odpovídala Emm, pořád stejně.
"Udělám pro tebe cokoliv!"
"Tak to už bychom se mohly dohodnout," usmála se zákeřně Emm. Niall znejistěl.
"No, podle toho co budeš chtít," uvedl své přemýšlení na správnou míru.
"Řekl jsi cokoliv, tak se toho drž. Jednou si to od tebe vyberu," Mrkla na něho a šla připravit večeři, ke které ji celou dobu přemlouval.
"Chceš pomoct?" Nabídla jsem se.
"To je v pohodě, Už jsi volala mámě?" Plácla jsem se do čela.
"Vidíš to, tebe nemít!" Zasmála jsem se a upalovala do pokoje pro mobil.
Vážně tam byl zmeškaný hovor, ale byl z neznámého čísla. Neřešila jsem to, pokud po mě někdo něco chtěl, zavolá mi znova, ale mámě bych rozhodně zavolat měla. Musím přece zkontrolovat, jestli jí Charlie poslouchá.
"Mami?" Vyhrkla jsem hned, jak mi telefon vzala.
"Allysa Thorne?" Ozval se cizí hlas z jejího telefonu. Počkat. Eh?
"Ano?"
"Tady je Teresa Black, jsem z nemocnice Laniado." Nezmohla jsem se ani na nadechnutí.
"Vaši matku dnes přivezli. Měla autonehodu…" Nenechala jsem ji pokračovat.
"A Charlie?" Zeptala jsem se.
"Kdo je Charlie?" Takže jí se nic nestalo.
"Nic, to znamená, že tam nebyla," oddychla jsem si.
"Je mi líto, že vám to musím říct takhle…" Cítila jsem, jak blednu s každým jejím slovem. V uších mi hučelo, v puse jsem měla sucho a měla jsem problém se nadechnout.
"Jste tam?" Zeptala se po chvilce.
"Ano," odpověděla jsem, hned jak jsem našla svůj hlas.
"Bylo by nejlepší, kdyby, jste se co nejdříve dostavila. A ještě jednou, je mi to líto." Pověsila to. Ona to pověsila. Byla jsem, zmatená. Byla jsem úplně mimo, a to jsem si nemohla dovolit. Musela jsem myslet. Musela jsem myslet na Charlie. Musela jsem myslet na to, co budu sakra dělat. Nemohla jsem myslet na to, že ….
Seběhla jsem do přízemí.
"Potřebuju odvézt zpátky," oznámila jsem co nejvíce vyrovnaným hlasem.
"Jestli mamka potřebuje hlídání, klidně můžu zavolat našim," nabídla se Emma.
"Pane bože Charlie. Kde je Charlie?" Mumlala jsem si pro sebe.
"Co se děje?" Znejistěla Emma.
"Musím okamžitě mluvít s tvojí mámou, a pak okamžitě potřebuju odvézt zpátky!" Začala jsem panikařit. Ne! Okřikla jsem se v duchu. Nemůžu panikařit.
"Hned jí volám," utřela si ruce do zástěry a vytáčela číslo.
"Ahoj mami, prosím tě, Al s tebou chce mluvit," podala mi telefon.
"Prosím vás, je u vás Charlie?" Vydechla jsem se stopou strachu v hlase.
"Ano, je u nás, nemusíš si dělat strach zlatíčko, mamka ji u nás vyzvedne." Odpověděla mi mile.
"Vyzvednu jí." Podala jsem telefon zpátky Emmě. Vyběhla jsem do patra, okamžitě naházela svoje věci do tašky a letěla zpátky.
"Odvezeš mě?" Zeptala jsem se naléhavě.
"Sakra Al, co se děje?" Ptala se.
"Musím tam být," odpověděla jsem pevně.
"vydrž," pokroutila hlavou a šla ven za ostatními. Ano, vnímala jsem, jak se s nima venku baví o mém odvozu, ale už nevím, jak jsem se dostala do auta. Byla jsem mimo. Moje myšlenky byly pryč. Byla jsem jako prázdná schránka, opuštěného domu, kterou pošťák už nikdy nenaplní. Probralo mě až šťouchnutí do žeber. Nechápavě jsem se otočila. Ze sedadla řidiče se na mě šklebil Harry.
"Co se děje?"
"Mohli bychom mlčet?" Navrhla jsem tichým hlasem, protože ten můj odešel kdoví kam.
"Dobře." Souhlasil dost neochotně.
K životu jsem se probrala, až když jsme stavěli před domem jeho rodičů. Neváhala jsem ani minutu a běžela dovnitř za Charlie. Seděla na zemi a hrála si s panenkou. To mi konečně vlilo slzy do očí.
"Co se děje?" Zeptala se paní Stylesová.
"Já…" Začala jsem, ale nemohla jsem najít ty správná slova. Okamžitě stála u mě a dívala se na mě upřeným pohledem.
"Máma si pro Charlie nepříjde." Oznámila jsem mrtvým hlasem.
"Proč by pro ni nepřišla?" Nakrčila obočí.
"Protože tady není."
"Někam odjela?" Zkoušela se dovtípit. Záporně jsem zakroutila hlavou. Oči se mi opět zalily slzami a já šla k zemi. Sesunula jsem podél dveří, u kterých jsem stála. Její oči se rozšířily a já v nich poznala pochopení.
"Je mi to tak líto." zašeptala a sklonila se ke mně.
"Musím vzít Charlie domů."
"Ne počkej," zastavila mě.
"Zůstaň tady. Udělám Charlie večeři a pak ji uložíme. A ty si musíš taky lehnout."
"Nemůžu." Povzdychla si.
"Vezmi ji do kuchyně." Kývla na Harryho, který stál celou dobu za mnou. Jen já kývl a já cítila, jak mě zvedá a vede pryč.
"Alýýý," vykřikla Charlie, hned jak se posadila vedle mě. Podívala jsem se na ni a v jejích očích jsem viděla štěstí, tolik štěstí. Přece ji to nemůžu zkazit.
"Kde je mamka? Neměla jsi být pryč?" dožadovala se odpovědí. A já tam jen seděla a nevěděla, co mám odpovědět.
"Maminka musela na chvilku odjet, takže se sestrou zůstaneš chvilku u nás ano?" Usmála se na ní paní Stylesová. Potom se podívala na mě. Pohled jsem jí opětovala, a tiše jsem jí děkovala, protože vážně nevím, jak bych mojí malé sestřičce měla vysvětlit, že její máma umřela.
Nevnímala jsem ani následující rozhovor mezi Harrym a jeho mamkou, jediné co jsem postřehla, že chvilku protestoval a pak vím, že vytáhl telefon a někomu volal. Možná jsem zachytil ai to že volal Emmě. Ale nebyla jsem si jistá. Nebyla jsem si jistá vůbec ničím. Jen tím, že nevím, jak to všechno zvládnu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Norika :D Norika :D | 29. dubna 2013 v 17:45 | Reagovat

chudatko Aly :( Krasna a aj smutna kapitola.. tesim sa na dalsiu. :D

2 Anetušák Anetušák | 29. dubna 2013 v 21:00 | Reagovat

krásné opravdu =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama