On, já a univerzita - 2. Kapitola

13. května 2013 v 1:53 | Kexisek |  On, já a Univerzita


Druhý den ráno jsem si nebyla jistá, jestli se mi všechno jen nezdálo, jedno bylo jisté, pruhované tričko se mi zavrtalo do hlavy a vypalovalo tam obrovskou díru. To byla věc, kterou jsem teď opravdu nepotřebovala, musela jsem se soustředit na esej, která má být hotová do konce semestru a hodně na ní záleží. S odhodláním jsem se vydala do knihovny, takhle po ránu tam skoro nikdo nebyl, chvíli jsem se prohrabovala v policích a hledala vhodné knihy, vybrala jsem si téma "Vliv popularity na osobnost," ne kvůli tomu, že by mě to nějak zajímalo, ale bylo to nejnormálnější téma z těch, která profesor zadal. Pustila jsem se do práce a docela mi to šlo, tímhle tempem bych to mohla do týdne stihnout.

Po 4 hodinách usilovné práce jsem vrátila knihy a byla se svou prací celkem spokojena, sbalila jsem si věci a vycházela z knihovny, ještě jsem si rovnala věci v tašce, když jsem ve dveřích na někoho narazila. "Ehm sorry, nekoukala jsem na cestu, moc mě to mrzí…" mumlala jsem a sbírala popadané papíry ze země. Dotyčný se ohnul a sbíral také "To nevadí, nic se nestalo."

Konečně jsem zvedla hlavu a zírala na "pruhované tričko" z včerejšího odpoledne. V tu chvíli jsem musela mít ten nejdebilnější výraz na zeměkouli a možná i v celé galaxii. Asi si toho "pruhované tričko" všimlo, protože se zvláštně zašklebil. "Ahoj, jsem Louis, moc mě těší," podal mi ruku, když jsme se oba vyhrabali ze země. "Ahoj, já jsem Nell, díky moc za to kafe." Špitla jsem a evidentně se snažila propálit díru do země. Hrozně nerada se dívám lidem do očí, připadá mi, že potom vědí, co si myslím. "Nemáš vůbec zač" usmál se a zkoumavě si mě prohlížel, jako kdyby na něco čekal, možná na to až mi zase něco spadne. Jakmile vidím pěkného kluka, absolutně ztuhnu a navíc tenhle byl i milý, taková kombinace se hned tak nevidí.

Podával mi papíry, které mi vypadly a všiml si nadpisu eseje. "Páni, zajímavé téma, máš to o někom konkrétně?" optal se se zájmem. "Bohužel ne, hodil by se mi tam názor nějaké hvězdy, nebo tak, ale nikoho neznám, profesorovi to bude muset stačit z té teoretické stránky," pokrčila jsem rameny a vzala si od něj papíry. Stále si mě zkoumavě prohlížel "Fakt neznáš nikoho slavného?" povytáhl obočí.

Zírala jsem na něj jak zjara: "Jasně, že znám, včera jsem byla na večeři se Shakirou a Flo-rida mě zítra zve na oběd," zašklebila jsem se. "Ale já pár slavných lidí znám, mohl bych ti pomoci," usmál se. "Tomu nevěřím, koho bys asi tak mohl znát," nakrčila jsem nos a přestávala Louisovi důvěřovat. "No, znám kluky z jedné slavné kapely, kdybys chtěla, můžu tě s nimi seznámit a pomůžou ti s referátem." V očích se mu blýskalo a bylo vidět, že stěží zadržuje smích. Aha, tak z tohohle klučiny se klube pěkný pohádkář, takové mám nejradši, pomyslela jsem si. "Tak fajn, jen doufám, že to nejsou žádní namyšlení a egoističtí machomani." Kupodivu, se usmál "To si nemyslím, tak zítra navečer se sejdeme v kavárně, jsi pro?" Kývla jsem a snažila se rychle dostat z jeho zorného pole, protože jsem začínala mít pocit, že si ze mě pěkně utahuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama