Trouble in love - 11. kapitola

10. června 2013 v 23:31 | Alyssa |  Trouble in Love


Uplynuly skoro dva týdny od toho všeho chaosu a já byla pořád nepoužitelná. Emmina mamka se o Charlie starala vážně vzorně. Chvilkama mi přišlo, jako kdyby se jí snažila nahradit mamku.
"Copak se mračíš?" Zeptala se Anne.
"Jen přemýšlím," zamumlala jsem a dále koukala na náš dům.
"Víš, že vás mám ráda a že tady můžete zůstat," Usmála se na mě mile.
"Ani nevíte, jak jsem vám za všechno vděčná, nevím, jak bych to ty první dny sama zvládla," vzdychla jsem.
"Ale už s tím musím něco udělat." Dodala jsem.
"All, nemusíš zatím dělat vůbec nic. Jak jsem řekla, zůstanete tady, my společně něco vymyslíme." Mrkl na mě.


"Už jsem nad tím přemýšlela. Máma měla docela zajímavou pojistku, včera to přišlo. Zatím můžeme žít z toho… A potom… Už to bude jen na mě." Pousmála jsem se. Ano, přemýšlela jsem nad budoucností hodně. Musím se přece postarat o svého andílka.
"Jak to myslíš na tobě?"
"Najdu si práci, myslím, že by se mi mohlo dařit i v tom co dělala mamka, převezmu to po ní." Pokrčila jsem neurčitě rameny.
"A jak přitom chceš dělat školu?"
"S tou samozřejmě skončím," objasnila jsem, jako by to nebylo už od začátku jasný.
"Tak to v žádném případě."
"Huh?"
"Přece jen tak nemůžeš ve škole skončit!"
"Nic jinýho mi nezbývá, ale já to se to snažím brát s nadhledem. Hudbu může dělat i bez vzdělání."
"Nepřipadá v úvahu." Oznámila mi a odešla do domu. Nevěřícně jsem se koukala na její mizející záda a prostě jsem se musela zasmát! Ona suplovala mámu i mě. Kdo by to řekl, jak radikálně se nám změní život, když se sem přestěhujeme. Potom všem co se stalo, jsem byla nesmírně vděčná, že jsme sem ten první týden na večeři přišly.
"Večeře je na stole!" Zakřičela na všechny Emma. Naposledy jsem se podívala na náš dům a vydala se dovnitř.
"Sedni si, hned ti nadám."
"Nemám hlad, Emm."
"Bez debat! Jíst musíš. Jíš úplně minimálně." Mračila se na mě.
"Vážně nemám hlad,"přesvědčovala jsem ji.
"Jo a za chvíli z tebe bude kosta kůže." Mračila se dál.
"Když tak si dám něco později." Mrkla jsem na ni.
"Aspoň že Charlie poslouchá, viď zlatíčko?" Podívala se na Charlie, která se cpala, jako kdyby týden nejedla. Musela jsem se pousmát.
"Ty jdeš taky na ten ples Ally?" Zeptala se mě zaujatě Charlie. A já se tázavě podívala na Emmu.
"Charitatvní akce." To bylo vše, co mi řekla a ještě se přitom blbě smála. Nemám ráda, když se na mě někdo blbě směje, vždycky to totiž znamená, že se mi něco nebude líbit.

Charlie konečně usnula a já se šla zase chvilku věnovat učení. Ale jak jsem po chvilce zjistila, chyběla mi jedna učebnice, která byla doma. Vzala jsem všechnu odvahu, kterou jsem jen našla a vydala se k nám domů.
"Kam jdeš?" Zastavil mě u dvěří Harry.
"Jen si pro něco musím dojít domů." Zatvářil se divně.
"Mám jít s tebou?"
"Kdybych se do půlhodiny nevrátila, vyhlaš po mě pátrání." Mrkla jsem na něho a zavřela za sebou. Úplně živě jsem si dokázala představi jak protočil oči. Za těch pár dní jsem ho měla přečtenýho. Hned jak se vrátil z nemocnice, ho všichni opečovávali. Taky jsem jednou dostala celodenní směnu, s tím že jsem měla na starosti Charlie plus jeho. Nic lepšího se mi prostě stát nemohlo. Nakonec jsem je oba dala do jedný postele, dala jim omalovánky a na půl dne byl klid.
Vrátila jsem se ze vzpomínek do reality a vydala se k domu. Opatrně jsem otevřela dveře a rozhlédla se. Všude to dýchalo máminou přítomností. Bylo to poprvé, co jsem tady byla od té nehody. Všechno vypadalo, jako kdyby se nic nestalo. Jako kdyby byl obyčejný den, kdy je máma v práci, já ve škole a Charlie u sousedů. Všechno jen čekalo na to, abychom se vrátili domů a pokračovali v našich životech. Až po chvíli jsem si uvědomila, že nikdy nebude jako dřív. Myslím, že teprve v téhle chvíli jsem si uvědomila, co všechno se stalo a co mě ještě čeká. Nemohla jsem přece být závislá na Anne a její rodině. Musím se už konečně rozhoupat a být zodpovědná. Nejsem přece malé dítě.
Přesunula jsem se k sobě do pokoje a dala se do hledání učebnice, kterou jsem tak nutně potřebovala. Když jsem jí konečně našla, šla jsem se ještě podívat do máminýho pokoje. Byl cítit po jejím parfému, na posteli měla hozené oblečení, co měla na doma. A tam to na mě konečně všechno spadlo. Zabořila jsem se do postele a nadechovala se její vůně.
"Proč?" ptala jsem se. Ale nebyl tady nikdo, kdo by mi dal na to všechno odpověď.
"Ally?" Slyšela jsem z přízemí Emmu. Setřela jsem si slzy a šla domů.
"Jen jsem něco potřebovala."
"Jen jsem tě přišla zkontrolovat, Harry mi říkal, že jsi sem šla," zkusila se usmát.
"Vždyť jsem mu říkala, že až po půlhodině má vyhlásit pátrání."
"Jsi tady přes hodinu." Oznámila mi.
"Uh… Aha. Už jdu, mám všechno, co jsem potřebovala."

"Musím s tebou mluvit!" Vyskočil z poza rohu Harry a já nadskočila.
"Bože, víš, jak jsem se tě lekla??"
"Můžeš mi říkat i jménem," ušklíbl se.
"Vtipný," zakroutila jsem hlavou a dál se snažila číst.
"Ale teď vážně. Musím s tebou mluvit."
"A proč se u toho tváříš jako by ti šlo o život??"
"Protože je dost reálná šance že mě pošleš do háje."
"Poslouchám," odložila jsem knížku a čekala, co z něho vypadne.
"No víš… Jak je ten charitativní ples?"
"Jo, Emm dneska něco říkala…" A já začala tušit pointu.
"Tak… Hm, jsem se chtěl zeptat…"
"A myslíš, že to zvládneš?" Popichovala jsem ho.
"Jsi strašná, víš o tom?"
"Ano, zdokonaluju se ustavičným praktikováním."
"Takže k věci. Šla bys se mnou?" Hypnotizoval mě očima a já se dokonale bavila.
"No…" Začala jsem. Ten pohled byl prostě k nezaplacení. Jeho frustrovaný povzdech mě ale rozesmál.
"Když budeš hodnej, tak jo."

"Vypadám jako strašidlo!" Stěžovala si Emma o tři dny déle. Bylo to ve večer plesu.
"Jako pohledný strašidlo." Uklidňovala jsem ji.
"Podívej se na ty vlasy!"
"Vypadáš dobře Emm. Určitě se budeš líbit… všem…" No co, když může pletichařit ona, proč né já.
"Bude stačit, když budu vypadat normálně."
"Vážně ti to sluší." Uklidnila jsem jí. Pak nám do pokoje vplula Charlie.
"Tak ty jsi dokonalá miláčku. Tebe si tam každej zamiluje." Usmívala se na ni Emma a já jí musela dát za pravdu.
"Jdeteee?" Řval na nás z přízemí Harry.
"Dneska je těžce nesnesitelnej," vzdychla jsem.
"Už ráno jsem ho chtěla přetáhnout pánvičkou." Dala, mi za pravdu Emma, načež jsme se rozesmáli.
"Jdete?" Nakoukl k nám do pokoje Louis. Jen on a Niall jdou bez partnerek, ale tuším budu zase pletichařit. Je to jasný, já si jednou založím seznamku. Ušklíbla jsem se a radši šla.

Večer "plný zábavy" mohl začít. Hned jak jsme vešli do sálu, se na nás zamřila všechna pozornost. Ale všichni se spíš dívali na naši malou princeznu, která se držela Harryho jako klíště a odmítala se od něho jen na kousíček pohnout.
"Támhle je Sof," ukázala jsem jejím směrem.
"S kým to je?" Ptal se Louis.
"To je William. Chodí s náma do školy, dělá stejnej obor jako Sof." Oznámila jsem.
"Vypadá divně." Konstatoval Niall.
"Taky se mi nelíbí." Přidal se k němu Harry.
"Nechte toho!" Okřikla jsem je, a vydala se k nim.
"Ahoooj," objala jsem se se Sof a potřásla si rukou s Willem.
"Vy dva už se znáte, takže tohle je William, a tohle je Harry, Niall, Loius a tenhle poklad je Charlie." Usmála se.
"Ale kde máte Lak na vlasy?"
"Zayn dorazí s Perrie, s Liamem a Danielle." Řekl jí Harry.
"Už jsem se lekla, že by si takovou slavnost nechali ujít." Zasmála se.
"Tak to určitě nehrozí," ušklíbla jsem se.

"Harrýýýýýýýýýý!"
"Ano miláčku?" otočil se na Charlie.
"Budeš se mnou tancovat?" Zamrkala na něho jako panenka z porcelánu.
"Víš, že tobě nedokážu říct ne."
"Doufám, že se mnou si taky pak zatancuješ," přidal se Louis.
"S tebou bude tancovat Sofíí." Řekla, jako kdyby to snad nebylo jasný. Zadržovala jsem záchvat smíchu.
"Tak jdete?" dupla si Charlie nožkou.
"Jistě, smím prosit?" Zazubil se Louis na Sophii. Když odcházeli na parket tak se zrovna rozezněla pomalejší skladba a Emma se začala strašně smát.
"Co nechápu?" naklonila jsem se k ní.
"Ta písnička co zrovna hraje, je jejich oblíbená. Myslím Sof a Louise." Jako na povel jsem se rozesmála.
"Myslím, že tady moc pletichaření nebude potřeba." Uznala jsem.
"Ále, my pletichaříme?"
"Jen drobátko." Uculila jsem se.
Všechno jako po másle, Sophie a Louis už spolu tancovali třetí tanec, já se zatím bavila s Willem a Harrym, který mě teda taky přesvědčil, ať si s ním zatancuju.
"Všechno v pohodě?" Ptal se mě, když jsme tancovali.
"Úplně." Usmála jsem se.
"Zase se tváříš jako by ti šlo o život." Oznámila jsem mu po chvilce zkoumání.
"Fakt?" Vyděsil se.
"Ale úplně." Rozesmála jsem se.
"Přestaň se mi smát!"
"Když já musíím."
"Nemusíš, ty jenom chceš."
"To je dost možný." Culila jsem se.

Charlie vystřídala všechny tanečníky u stolu, všichni se skvěle bavili. Jen do té doby, než si k nám přisedl Daniel. Ten chlap už fakt neví co se sebou.
S Emmou se dostali do další slovní přestřelky a bylo po zábavě.
"Ty seš fakt nesnesitelnej!" zchladila ho Emma. Nikdo z nás nikdy pořádně nepochopil, o co jde a bylo nám jasně daný najevo, že se ani i pochopení nemáme snažit.
"Vezmu Charlie domů, už zívá." Oznámila nám po chvíli.
"Vážně nechceš zůstat?" Dívala jsem se na ni prosebně.
"Ne, musím se vyspat."
Když Emms odjela a my nemuseli hlídat Charlie, zábava se rozjela ve větším stylu. Sophie s Willem závodili, kdo rychleji vypije panáka. Perrie s Daniell vedly konverzaci na téma: Ženský a jejich strašný šaty. Zayn s Niallem se domlouvali, co zítra budou jíst, Harry s Liamem mluvili o vystoupení který, mělo za chvilku začít, Louis propaloval pohledem Williama a já? Já se bavila pohledem na všechny okolo.
"Proš se směješ jako šílenec?" Přisedl si ke mně Louis, kterýho evidentně nebavilo vraždit pohledem Willa.
"Ale já se nesměju jako šílenec."
"Tváříš."
"Pořád lepší než někoho vraždit pohledem," nadhodila jsem.
"Nemám tušení, o čem mluvíš."
"Víš přesně, o čem mluvím." Ujistila jsem ho.
"Proto se směješ jako šílenec?"
"Už jsem říkala, že se jako šílenec nesměju!" Snažila jsem se znít uraženě, ale moc mi to nešlo.
"Já nikomu neřeknu, že se směješ jako šílenec a ty nikomu že já se snažím zabít pohledem." Mhouřil na mě oči.
"Kdo se koho snaží zabít pohledem?" Naklonil se k nám Harry. Už jsem se nadechovala k odpovědi, ale aby tomu Louis zabránil, mě chytl za ruce a táhl na parket.
"Heeeej!" Ohradila jsem se.
"No ták."
"No jistě, co by tomu řekli lidi."
"Jen se mi k ní prostě nehodí."
"A to z jakého důvodu?"
"Je divnej."
"Za to ty jsi naprosto normální?"
"Proč to srovnáváš se mnou?" Zbystřil.
"Sice kolem mě všichni teď chodili po špičkách, ale nejsem blbá ani slepá. Vím, jak se vy dva na sebe díváte, jediný co nechápu je to, že s tím něco neuděláte."
"To je snad nejdelší věta, kterou jsi mi kdy řekla." Rozesmál se.
"Vtipný, takže?"
"Jsme jen kamarádi."
"Jasně, a já jsem popová hvězda, jen to strašně dobře skrývám." Odfrkla jsem. Nestačil mi odpovědět. Byl odvolán na jejich vystoupení.

Zpívali ani nevím co. Nějak jsem je nevnímala, protože jsem si zase pro změnu povídal se Sof.
"Tak co Will?" Ptala jsem se.
"Je fajn…"
"Ale není to on." Dořekla jsem.
"Kdo?"
"Proč ze mě všichni děláte blbce? Ty i on?"
"On ti něco říkal?" Aháá, tak takhle se na to musí.
"Možná?"
"Allyso!" Zamračila.
"Hele už skončili."
"O tom si ještě promluvíme!" Varovala mě a já na ni jen vyplázla jazyk.
"Všechno fajn?" Zeptal se mě Harry, jakmile si sedl.
"Kdyby nebylo, dozvíš se to jako první." Věnovala jsem mu úsměv.
"Páni, už je po půlnoci, možná bychom měli vyrazit domů," navrhl Niall. Tý jo, ten kdyby se čas od času neozval, vůbec bych o něm nevěděla.
"Jo to je fajn nápad." Souhlasila.
"Vy nejdete?" Zaculila jsem se na Sof, Willa a vedle nich sedícího Louise. Vražedný pohled od dvou jedinců mě neminul.
"O co tady jde?" Ptal se mě šeptem Harry.
"Nemám tušení, o čem mluvíš," zasmála jsem se.
"Tak se mějte hezky, a žádný ponocování." Mrkla jsem na ně a radši se klidila.
Po cestě domů Niall vytuhnul a Harry zase chvilku sondoval a snažil se zjistit o co tam šlo.
"Ty vážně pro oči nevidíš co?"
"Já vidím, ale jen to co se mi chce."
"To možná bude ten problém."

"Myslela jsem, že tam budete dýl." Divila se Emma, když jsme dorazili.
"Niall už skoro spal, tak jsme ho chtěli vzít domů, ale usnul nám v autě."Pokrčila jsem rameny.
"Kam ho uložíme?"
"Necháme ho v autě," mávl rukou Harry.
"A co kdybys spal v autě ty?" Navrhla jsem.
"Fajn, jdu ho vzbudit," protočil oči a šel pro něho.
"Tak co? Všechno s, Charlie v pohodě?" Zeptala jsem se rovnou.
"Jo… Teda až na to že se ubytovala v bráchově pokoji," zasmála se.
"Bože, co jsem komu provedla??"
"Tak kam s ním?" Harry přivedl Nialla kterej se tvářil, že je mu jedno kde bude spát, hlavně aby spal.
"No, pokoj pro hosty je All, takže ho dáme asi na gauč. Přinesu mu deky." Navrhla Emma, ale zastavila jsem jí.
"Nech ho spát místo mě, podívej se na něj na chudinku."
"A kde budeš spát ty?" Zeptal se podezřívavě Harry.
"Já jsem malá a skladná, určitě se někam vejdu." Blýskla jsem, úsměvem.
"Jo brácha, ty dneska taky nebudeš sám. Nastěhovala, se k tobě Charlie, nemohla jsem ji od tamtud dostat."
"No, aspoň jedna ze sester mě má ráda." Pokrčil rameny a šel se uložit. Vyměnili jsme si s Emmou pohledy a šli jsme vyprovodit napůl spícího Nialla do postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RIA RIA | 15. června 2013 v 18:31 | Reagovat

Super super som rada ze je pokracovanie a tesim sa na dalsie :)

2 Monca Monca | 17. června 2013 v 15:27 | Reagovat

Fakt skvela kapitola :)

3 Ann Ann | 20. června 2013 v 14:04 | Reagovat

Prosíííím, dalšíííí, je to úžasnýýýý!!! :)))

4 Katherine Katherine | 20. června 2013 v 21:31 | Reagovat

zaujimavo sa to vyvija, tak sup sup s pokracovanim :)

5 Perfect Directioners - EMA Perfect Directioners - EMA | 23. června 2013 v 12:47 | Reagovat

Určite čoskoro pridáme novú časť, rovnako ako aj z tých ďalších poviedok :D takže už čoskoro si ich tu nájdete

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama