Side Effects - 10. Kapitola – Někdo musí z kola ven

31. srpna 2013 v 16:59 | Alyssa |  Side Effect



"Blbost," odfrknul si Zayn a sjel mě pohledem jako malou holku.
"Jasně, takže jsem měla halucinace a Summer taky. To dává rozhodně větší smysl." Pošklebovala jsem se. Ne že by to teda bylo vtipný, ale tahle situace už byla natolik šílená, že to jinak nešlo.
"Takže vy dvě tvrdíte, že je Zayn náměsíčný." Shrnul to Liam a pochodoval po obýváku.
"My to netvrdíme, my to víme!" Odsekla mu Summer.
"Tak jsem to nemyslel," snažil se o konejšivý tón.
"Ale myslel! Neříkej mi, že ne, protože oba víme, co přesně si myslíš!" vyjela na něho tak hnusně, že i já jsem nadskočila.
"Hou, hou, klídek děcka, křikem to nevyřešíme." Stoupl si mezi ně Louis.
"Myslím, že nejlepší bude, když se od nás budete držet dál." Řekla Summer chladně a my na ní jen zírali.
"Počkej, jak to myslíš?" nechápala jsem.
"Jak to myslím? Vždyť se podívej. Od té doby co se známe, jsem byla v nemocnici, někdo mi sešrotoval auto a odnesl to Niall. My dvě nejsme ten problém!"
"To auto bylo stejně hnusný," podotkla jsem tiše.
"Nell!" Okřikla mě.
"Promiň?"
"Takže ty si myslíš, že za všechno můžeme my?" Ozval se Zayn.
"Přesně!"
"Taky mám teorii. Nic se nám nedělo, než jsme potkali vás dvě!" Zabodl ukazováček do Summer. Ta ho jediným chmatem setřásla.
"Takže jsme ve fázi vzájemného obviňování, gratuluji, postoupili jsme na další level." Neodpustila jsem si komentář.
"A ty se divíš?" Vyjel na mě Liam. "Harry je v blázinci, Niall v komatu."
"Neříkej, tebe nemít, tak jsem ještě sto let za opicema." Odsekla jsem.
" A dost! Copak jsem tady jedinej, kdo se to snaží vyřešit?" Vtrhl nám do toho Louis a já toho měla právě dost.
"Hele, já chápu, že si myslíte, že je to naše chyba, ale vy musíte pochopit i nás. Nejsem ráda že to znova připomínám, ale Summer skončila v nemocnici. Ta kráva jí dokonce sešrotovala auto a to že to odnesl Niall není naše chyba. Myslím, že přesně tohle je účel toho všeho. Ten někdo, se nás prostě snaží dostat od sebe. Ví, že se časem začneme vzájemně obviňovat." Snažila jsem se velice duchaplně o to vysvětlit, co si myslím.
"To co jsi řekla, nedává smysl," ušklíbla se Summer.
"Co na tom nemá smysl? Někdo je chce evidentně zničit a používá k tomu všechny dostupný zbraně!" Hájila jsem sebe a své tvrzení.
"To dává smysl." Šeptl Zayn a zničeně se sesunul na gauč.
"Proč by nás někdo chtěl zničit?" Odfrknul si Liam.
"Přísahám, že tě zabiju, vážně. Tobě to nedochází? Kdo jste?" Poklepávala jsem prsty po stole a čekala na odpověď.
"Jsme…" Zarazil se.
"Á bingo, pánovi to zřejmě došlo." Ušklíbla jsem se.
"Huh?" Podívala se na mě nechápavě Summer.
"Další dement, no nic, vysvětlete jí to někdo, já musím do práce." Oznámila jsem. Posbírala jsem materiály, které jsem měla roztahané po pokoji a vyrazila.
"Něco nového?" Zeptala jsem se, jakmile jsem narazila na Dereka.
"Zatím ne, ale máme novou teorii."
"Zasvěť mě."
"Myslíme si, že Beccu zabila ta stejná osoba která zaútočila na Summer."
"Jako myslíš ta Valerie?"
"Přesně."
"Jenže jak by věděla o Becce?" Nechápala jsem.
"Věděla všechno o Summer, takže z jejího sledování se mohla dozvědět i o ní."
"To mi přijde jako pěkná hovadina."
"Jenže nám to odpovídá. Nejdřív se zbavila Beccy a když jste potom vy dvě byly s nima dál, musela se zbavit i Summer." Vysvětloval.
"Tak mi vysvětli jeden maličkej detail. Proč je mrtvá? To mi do toho tvého vzorce nějak nezapadá. Za každou cenu se chtěla dostat k Liamovi. Likvidovala lidi, ale zabila se? Trošku debilita ne?"
"Selhaly brzdy. Potom co bylo auto odtaženo, prošlo kontrolou, protože nám to taky nesedělo. Byly přeštípnutý brzdový hadičky."
"Takže, kdokoliv, kdo by tím autem jel, by měl nehodu."
"Přesně."
"Takže je tady někdo další." Konstatovala jsem zbytečně.
"Jak další?" Nakrčil obočí Derek.
"Tak pro ty neinteligentní. Pokud by Valerie přeštípla brzdový hadičky, myslíš, že by byla tak blbá a do toho auta sama vlezla? Nevěděla o tom, takže to musel bejt někdo jinej. Což znamená, že by Summer měla být v ochranné vazbě."
"Tak po kom ten člověk jde? Po Summer nebo po někom z nich?" Rozčiloval se.
"Sice bych ti ráda odpověděla, ale nemám tušení," pokrčila jsem rameny a sedla si za stůl.
"To je tak hnusně komplikovaný, že bych to s chutí strčil někomu jinýmu." Třískl se složkou na stůl a snažil se jí pohledem zavraždit.
"To ať tě ani nenapadne!" Varovala jsem ho.
"Nejsem blbej, nedám to nikomu, jen mi vadí, že nám utíká to podstatné." Sedl si za stůl a studoval mě pohledem.
"Co sleduješ?"
"Tebe?"
"Proč? Myslíš, že takhle dostaneš odpověď?" Usmála jsem se.
"Ne, jen si podezřele klidná. S tím co se kolem tebe děje bys měla být bez sebe." Co prosím?
"Možná se pletu, ale neučili nás ve škole, že nikdy do případu nemáme vkládat emoce?"
"Jde o tvojí spolubydlící a lidi, které znáš, to nejsou neznámý lidi, se kterýma řešíme případy."
"Tak pokud jde o tohle. Summer jsem ještě před nějakou dobou neznala, a pokud jde o ně, tak ty jsem taky neznala. Nejsou moje rodina. Jsou jen moji známý, to je všechno." Objasnila jsem.
"Takže je nemáš ani trochu ráda?"
"Mám, ale nemůžu si nechat zamlžit úsudek, i když jde o ně!"
"Proč?"
"Tohle je výslech?" Podívala jsem se na něho nevěřícně.
"Ne, bože není, jen mě to zajímá," bránil se okamžitě.
"Kriste pane, samozřejmě že je to výslech. Ty jsi neskutečnej! Pokud mě chceš z něčeho obvinit, tak to udělej, ale nechoď na mě s metodama, který moc dobře znám!"Ječela jsem na něho jako smyslů zbavená.
"Nebuď vztahovačná, nechci tě z ničeho obvinit. Jen mi to k tobě nepasuje."
"A ty si jako myslíš, že když jsme spolu spali, že mě znáš líp než kdokoliv jinej? Tak tím pádem mě zná dokonale ještě půlka Anglie." Ušklíbla jsem se na něho.
"Tak jsem to taky nemyslel." Pohrdavě jsem si odfrkla a snažila se ho zbytek dne ignorovat. Šlo to velmi těžce, protože přece jenom jsem s ním měla dělat na našem případu.
"Právě přišla zpráva od psychiatrů." Hodil mi na stůl papír Marcs.
"Co se stalo, že jsi vylezl?" Usmála jsem se.
"Čti!"
"Co to s váma chlapama dneska je?" Pokroutila jsem hlavou a začala číst. Slovo od slova jsem byla šokovanější.
"Takže co?" Nechápala jsem.
"Už tam bude napořád."
"Jako úplně napořád?"
"Jo."
"Ale, proč? Já to nechápu, polovině nerozumím," švihla jsem s papírem do koše.
"Laicky řečeno, prostě mu ruplo v bedně a není žádná šance, že se z toho dostane." Nechápavě jsem na něho zírala. Přece není možný, aby na tom byl tak zle. Vždyť se jen psychicky zhroutil, z toho nemůžu mít doživotní trauma. Nebo ano?
"Jsem doma, ale budete si přát, abych nebyla," řekla jsem, jakmile jsem otevřela dveře od bytu.
"Anebo taky ne." Rozhlédla jsem se po prázdném obýváku.
Prošla jsem celý byt, ale nikdo nikde. Sakra, kde se můžou v tuhle dobu flákat? Popadla jsem telefon a vytočila Summer. V obýváku na stole se rozezvonil její telefon.
"Jistě, na co si brát telefon když ho máme." Jako dalšího jsem zkusila Louise, ale ten mi to nebral. Číslo na Liama jsem neměla, takže jsem mu zavolala od Summer.
"Summer?"
"Těsně vedle. Počkat, kde je?"
"Právě že vedle mě, tak nechápu, proč mi volá."
"Debile, kde jste?"
"Šli jsme pro něco k jídlu."
"A nenapadlo vás, nechat mi tady nějaký vzkaz? Abych se třeba zbytečně nerozčilovala?" Nadávala jsem.
"Nevěděli jsme, v kolik přijdeš." Úplně živě jsem viděla, jak pokrčil rameny a ještě se přitom blbě smál.
"Tak přitáhněte co nejdřív, mám nové zprávy," s tím jsem telefon položila.
"Jsme doma, mami," rozrazila dveře Summer a šklebila se přitom. Však já jí ten škleb sundám.
"Máme pro tebe večeři," přihnal se ke mně Louis a strčil přede mě pizzu.
"Dík, jídlo by mi vážně potom všem bodlo." Bez řečí jsem se do toho pustila.
Po večeři jsem všem vylíčila všechno ohledně Valerie. Vysvětlila jsem jim, že je někdo další kdo se to všechno snaží sabotovat.
"A ty Summer bys měla být umístěná do ochranné vazby, než se všechno vysvětlí." Zakončila jsem svojí přednášku.
"A ty bys mi měla odevzdat svojí zbraň."
"Zbláznila ses?" Podívala jsem se na ni nevěřícně.
"Nápodobně. Je to jasný že do něčeho jako je ochranná vazba, mě nedostaneš."
"Ty riskuješ svůj život, né já," pokrčila jsem rameny. Od začátku mi bylo jasný, že na tohle ona nikdy nepřistoupí.
"Jinak nic?" Posadil se vedle mě Zayn. Tý jo, málem jsem zapomněla, že je tady.
"No, vlastně je tady ještě jedna věc, ale nejsem si jistá, jestli bych vám ji měla říct."
"Měli bychom vědět všechno."
"Tady nejde ani tak o celý ten případ, tohle je něco jiného." Mohl by mě někdo zasvětit do toho, jak někomu sdělit že jejich kamarád už se nikdy nepodívá za dveře psychiatrie?
"Nemluv záhadně a řekni co se děje." Udeřil na mě Liam a já musela s pravdou ven.
"Fajn, ale je to na vše triko, varovala jsem vás. Dneska nám přišel papír z nemocnice. Psychiatrický posudek na Harryho. Věc se má tak, že mu nadobro přeskočilo."
"Jak nadobro?" Zadívala se na mě Summer.
"No prostě úplně."
"To jako že se nikdy nedá dohromady?" Snažil se pochopit Louis.
"Přesně tak a taky to znamená, že už neopustí psychiatrii." Dodala jsem.
"COŽE?" Vyjekli všichni.
"Já za to nemůžu, taky nechápu proč to tak je." Rozhodila jsem rukama.
"S tím už nic neuděláme. Teď se spíš musíme modlit, aby byl Niall v pořádku. Zdá se mi, že je tady strašně moc jídla." Nad tímto výrokem od Summer jsem se musela usmát. Jo, i já jsem měla ten pocit. Nikdo tady nechodil a nestěžoval si, že má hlad. Bylo to všechno tak strašně jiný.
"Co budeme dělat?" Zašeptal do ticha Zayn a chytil se za hlavu.
"Musíme přijít na to, kdo se snaží nás zabít." Třískl pěstí do stolu Liam.
"Ale jak?"
"Od toho máme Nell. Ta přece nedopustí, aby jí nejekej hajzl utekl, že?" Podíval se na mě Zayn psím pohledem a já mu dala za pravdu. Pokud je někdo bude chtít zlikvidovat, tak to budu já a ne nějakej psychopat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anetušák Anetušák | 31. srpna 2013 v 19:10 | Reagovat

Oh My Carrot !!!!!!!!!!!!!!!!!! To je drsný ! stále doufám že se z toho třeba Harry nějak dostane... a že Niall jim zase vyprázdní ledničku :DDDD Božííí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama