Trouble in Love - 14. kapitola

11. srpna 2013 v 22:54 | Alyssa |  Trouble in Love


"Co to bylo?" Dívala jsem se jako debil na zavřené dveře.
"Myslím, že odplata," vydechla Sof.
"Jak odplata? Za co??" Nechápala jsem. Vždyť se přece udobřili, tak o co jde?? Jedinej kdo se netvářil blbě, byl Louis a Harry.
"Takže… Co o tom víte?" zaútočila Sof.
"Nic?" Odpověděl obezřetně Louis.
"To vám tak budeme věřit." Odfrkla jsem si.
"No, ale hádám, že se odsud jen tak nedostaneme. Takže, co budeme dělat?" Usmíval se na nás Harry a já měla chuť mu šlápnout do úsměvu.
"Jako já chápu, že vám, to přijde děsně vtipný jo, ale já mám své práce dost." Oznámila jsem.
"Práce?" Zeptali se mě všichni nechápavě.
"Začínám chápat, o co tu jde, ale já prostě nemůžu jen tak sedět a nic nedělat, když mám na starost tolik věcí."
"Jeden večer tě nezabije." Oznámil mi Louis.
"Přesně!" Souhlasila s ním Sof a usadila se na gauči.
"Fajn, takže co máte v plánu?" Zeptala jsem se odevzdaně.
"Našel jsem nějaký věci v kuchyni, takže co třeba udělat něco k jídlu?" Ozval se Harry.
"Fajn, něco udělám." Nabídla jsem se, šla do kuchyně a nechala ty dva, ať si dělaj, co chtěj.
"Co budeme vařit?" Zeptala jsem se.
"Nevím," pokrčila rameny Harry a já si povzdychla.
"Fajn, tak nejlepší by bylo zjistit co tady všechno je." Prohlídla jsem ledničku a různý poličky a věcí na vaření jsem našla docela dost.
"Tak já nevím, co třeba nějaký kuřecí maso s něčím?" Navrhla jsem.
"Jo to by šlo. Co mám dělat?"
"Co takhle si sednout a na nic nesahat?" Zasmála jsem se. Evidentně se ho to dotklo tak se uraženě posadil. Vytáhla jsem všechno, co budu potřebovat a začala vařit.
Nějak jsem se do toho vžila, začala jsem si broukat a tancovat. Vlastně to co jsem dělala, vždycky když jsem byla s Charlie doma a musela jsme jí udělat večeři.
"Jo fakt ti to jde," ozval se za mnou Harry a já ztuhla. Vůbec jsem si neuvědomila, že je tam taky.
"Nechceš se jít podívat vedle? Je tam podezřelé ticho…" Snažila jsem se vybruslit.
"Nechci, tady mám skvělej výhled." Zaculil se.
"Ha ha, dneska nějakej vtipnej." Protočila jsem oči a pokračovala v práci.
"Jestli se chceš zapojit, můžeš udělat hranolky," oznámila jsem mu po chvilce.
"Maso je připravený, takže stačí jen osmahnout."
"Ano madam, už jdu na to."
Bylo docela vtipný ho pozorovat, jak uskakuje od friťáku, aby na něj nic vyprsklo. Vždycky opatrně nakouknul a pak skákal daleko od toho. A když se k tomu započítá jeho vystrašenej výraz… Seděla jsem na zemi a lámala se v pase smíchy.
"No fakt vtipný!" Zamračil se na mě. Zamračení jsem mu vrátila a našpulila jsem pusu.
"Ale, pšece se nebudeme mlačit, pak bychom měli vrásečky, a to pšece neceme."
"Nechceš je jít vedle zkontrolovat? Je tam podezřelé ticho." Vrátil mi to.
"Ne-e, mám tady docela dobrej výhled." Usmála jsem se. Myslím, že v zájmu jeho dobra mě začal ignorovat a soustředil se na hranolky. Já se po chvilce taky zvedla a dodělala maso. Další rozepře nastala ve chvíli, kdy jsme se nemohly dohodnout, kdo pro ty dva dojde.
"Nevím, proč bych tam měla chodit já!"
"Taky nechápu, proč bych tam měl jít já? Mohl bych vidět něco, co se mi nebude líbit!"
"Jistě, protože bys určitě viděl něco, co jsi ještě nikdy neviděl že?"
"To netvrdím."
"Tam směle do toho," mávla jsem rukou ke dveřím, které se z ničeho nic otevřeli.
"Jen bychom vás chtěli informovat, že je za těma dveřmi všechno slyšet, a že by, jste vážně neviděli nic, co by zrovna vám dvěma mělo uškodit." Bavil se Louis.
"Vy jste taky dneska nějaký vtipný," zamračila jsem se na ně. Harry už se nadechoval, že mi něco řekne, a jelikož jsem přesně věděla, co mi chce říct, okamžitě jsem ho zastavila.
"Ať tě to ani nenapadne." Louis a Sof se na sebe nechápavě podívaly a Harry se smál jak idiot.
"Pustíme si k tomu nějaký film?" Navrhla Sof.
"Stihly jste nějaký vybrat?" rejpla jsem si.
"Jop," zchladila mě okamžitě.
"Máme tady na výběr horor, komedii anebo romantiku." Projel Dvdíčka Louis.
"Romantiku," řekl Harry a zase se přitom usmíval jak idiot.
"Komedii," stála si za svým Sof.
"Horor."Usmála jsem se já.
Všichni jsme se upřeně dívali na Louise, který by jako čtvrtý měl rozhodnout. Sof se na něj něžně mrkala, jako by si myslela, že jí to pomůže. Harry se na něho díval tak, že pokud nepustí to, co vybral, nevyhne se smrti. A můj pohled byl vražedný. Takže si chudák vážně měl z čeho vybírat.
"Éhm…" škrábal se na hlavě v domnění, že mu to pomůže.
"Dokonalé vyjadřování," pokývala jsem uznale hlavou.
"Tak třeba," začal a znovu se po nás podíval. Je fakt, že v tuhle chvíli jsem ho litovala. Taky bych asi nebyla schopná se rozhodnout, ale jeho blbost.
"Dobře, tak než se rozhodneš, já se najím." Oznámila jsem, s talířem jsem se usadila vedle gauče a začala jíst. Ostatní mě následovali, jen chudák Louis tam stál a nevěděl, co má dělat. Ale nikdo z nás se nevzdal. Tohle prostě byla hra o nátlaku, kterou jsem hodlala vyhrát. Jako první to vzdal Hadry.
"Fajn, vyberte, co chcete." V duchu jsem se pousmála a zase nasadila svůj vražedný výraz. Sofie se začala infantilně usmívat a mrkat očkama ještě víc než před tím.
Louis se prosebně podíval na Harryho, který se na něho jen ušklíbl a dál pokračoval v jídle, jakoby se ho tahle událost vůbec netýkala.
"Víte co vy dvě? Dejte si tam, co chcete, mě je to jedno," rozhodil frustrovaně ruce a sedl si na gauč.
Teď už to bylo jen na nás. Spíš na tom, kdo z nás dvou se dřív zvedne, a doběhne k televizi. Nejdřív jsme se na sebe podívaly, pak na televizi, zase na sebe, a pak jsme konečně vystartovaly. Já jsem měla výhodu, seděla jsem k televizi blíž, ale co čert nechtěl, chytře postavený skleněný stolek mi v tom rychlém přesunu k televizi zabránil.
"Do háááje!" zaúpěla jsem a složila se na zem.
"Teda, viděla jsem už hodně nemehel, ale kam se na tebe hrabou." Zakroutila nevěřícně hlavou Sof.
"Bolí to hodně?" Zeptal se Hadry.
"Co myslíš?" Zkřivila jsem obličej.
"Začíná to natékat," oznámil Louis po zkoumání mé nohy.
"Zavolám Emms." Zvedla se ode mě Sof a šáhla po telefonu. Nechala ho chvilku vyzvánět, ale nikdo to nebral.
"Myslím, že to nebere naschvál, napiš jí smsku," poradil Harry. Sof něco nadatlovala do telefonu, a za asi za minutu se jí rozezvonil telefon a chytře to dala na odposlech.
"Co se stalo?" Ptala se Emm vyděšeným hlasem.
"Ally se stala," oznámil suše Harry.
"Heeeeej," ozvala jsem se.
"Takže?" Dožadovala se vysvětlení.
"hele já za to fakt nemůžu, ten stůl se mi prostě vrhl do cesty," vysvětlovala jsem.
"Jak to vypadá?" Povzdechla si Emm.
"Bolavě?" Pokrčila jsem rameny a zkoumala můj kotník.
"Za 10 minut tam jsem." Ukončila hovor a já se trochu pousmála.
"Takže tuším, že tam bude komedie." Povzdechla jsem si. Sof se zazubila a přikývla.
Zatím co já čekala na Emmu, pustil se film. Ani nevím, co to bylo, noha mě strašně bolela, i když mi na to dali led.
V zámku zarachotili klíče a já si oddechla.
"Tak se mi předveď ty nemehlo," klekla si ke mně Emma a začala zkoumat mojí, už nateklou, nohu.
"Vypadá, že je to naražený, ale jistá si nejsem, vezmu tě na rentgen." Přikývla jsem a začala vstávat.
"Počkej, brácha tě vezme do auta," usadila mě a na mém obličeji se objevil nakyslý výraz.
"Děláš jako by ti to vadilo," šeptla mi do ucha, když se zvedala. Hodila jsem po ní nehezký pohled a nechala se Harrym odnést.
"Hele, hele, kam vy dva se chystáte?" Ptala se Emma, Sof a Louise který se chystali na odchod.
"Ehm, s vámi?" Zeptala se nejistě Sof.
"Ani ve snu, pěkně počkáte tady," zazubila se Emm, a už za sebou zase zamykala.
"Máš to naražený a trochu nakřáplý," oznámila Emma potom, co si prohlídla rentgen.
"Definuj nakřáplý…" zadívala jsem na ni.
"No, není to zlomený, a to je hlavní ne?" Pokrčila rameny.
"Skvěle, takže to zavážeme a jedeme domů?"
"No, měla bys mít minimálně dlahu, ale jelikož vím, že tady máš donášku až do postele tak ti to jen pořádně zafixuju a potom můžeme jít." Zazubila se.
"Skvěle," oddechla jsem si, "tak do toho."
"Au, au, auuuuu," naříkala jsem, když mi nohu zavazovala.
"Bože, chceš mi jí rozdrtit?" Úpěla jsem.
"Nechci, chceš ty sádru?" Nadzdvihla obočí.
"Nechci," zašklebila jsem se.
"Tak ticho." Odsekla mi. Harry stál v rohu a tiše se pochechtával.
"Nemůžeš mi dát něco na bolest?" Fňukla jsem.
"Můžu," vstala ode mě, šla k jedné ze skříněk, ale nakonec zalovila v šuplíku a vytáhla injekci.
"Myslím, že to zvládnu!" Oznámila jsem ostražitě.
"Copááák, snad se nebojíš," blýsklo se jí v očích.
"Emms, no ták, nedívej se tak na mě, děsíš mě."
"Nic to není, jen to štípne." Přibližovala se ke mně. Hodila jsem očkem na Harryho, jenže ten se opíral o zeď a nepokrytě se smál.
"Emm, prosííím, už neřeknu ani slovo, jen s tím ke mně nechoď," žadonila jsem dál.
"Fajn, ale už ani slovo," upozornila mě a já všechno odkývala. Dovázala mi nohu a mohlo se domů.
"Původně jsem měla v plánu vás odvézt zpátky k těm dvěma, ale ty musíš bejt v klidu a já vím že, byste v klidu nebyly, takže pojedeme domů." Vysvětlila nám.
" Aspoň budou mít klid," vyhodnotila jsem situaci.
"Ale já mám hlad," protestova Harry.
"Nejedl si?" otočila se na něho Emma.
"Nějak jsme to nestihly."Pokrčila jsem rameny a ukázala na nohu.
"Tak se stavíme pro něco k jídlu."
Zastavili jsme u číny, Emma se nás zeptala, co chceme a šla dovnitř. Já zarytě mlčela a dívala se z okna ven.
"Nemrač se, budeš mít vrásky," naklonil se ke mně ze zadu Harry.
"Nebudu, mám skvělý vyhlazovací krém," otočila jsem se na něho. On jen protočil oči a povzdechl si.
"Dneska to s tebou fakt není lehký."
"Je fakt, že dneska jsem na zabití," přikývla jsem.
"Neříkám, že jsi na zabití, jen že je s tebou těžký pořízení."
"Jsem už taková no, budeš si muset zvyknout."
"Však ty stejně roztaješ," vyhrožoval temně. Nakrčila jsem obočí a zašklebila jsem se na něho, ale nestihla jsem odpovědět, protože už se k nám vrátila Emma.
"To máš takovej hlad, že sis vzala dvě porce?" Nechápala jsem.
"Cože?" Nechápala zase ona mě.
"Pokud správně počítám, a že já počítat umí, tak tam máš čtyři porce, a my jsme tři." Zadívala jsem se na ni.
"Oh, jedna je pro Daniela," řekla jako by se nechumelilo a vyjela.
"Takže pro Daniela," zatáhla jsem a otočila se na Harryho, kterej z toho evidentně neměl moc radost.
"Budeš mít vrásky," zazubila jsem se na něj.
"Půjčím si tvůj krém," vrátil mi to okamžitě.
"Tý jo, tady je napětíí," ozvala se Emma. Jen jsme po ní hodily ošklivý pohled a radši byly zticha.
"Tak jo, Harry odnes jí nahoru do pokoje, já vám to hodím na talíř a donesu," navigovala ho Emma a vystoupila z auta.
"Jistě," zasalutoval a šel pro mě.
Emma šla před náma, otevřela dveře a pustila nás dovnitř.
"Už jsi tady?" Vyběhl z obýváku Daniel.
"Jop, stavila jsem se ještě pro jídlo,'" odpověděla Emma v klidu.
"No néé, koukám, že někdo měl štěstí," zasmál se, když se na mě podíval.
"Moc se neusmívej, nebo bude mít štěstí někdo další," usmála jsem se na něho andělsky. Harry přikývl a Emma protočila oči.
"Do postele!" Zavelela a v cukuletu jsem byla na cestě.
"Jedinej povel, kterej splníš dokonale," zakroutila jsem nevěřícně hlavou.
"Nestěžuj si," upozornil mě. A vyrazil směr pokoj.
"Heeej, ten není můj," zkoušela jsem ho zastavit u jeho dvěří.
"Ale mě nebylo řečeno, do jaké postele tě mám dát," Usmál se na mě. Buď, mu do toho úsměvu jednou šlápnu nebo nevím, co budu dělat, protože vždycky když se směje tak mám chuť udělat cokoliv, jen aby nikdy nepřestal. Bože! Jsem ztracená existence. S tím se rozhodně musí něco udělat!
Položil mě na jeho postel a pod nohu mi strčil pár polštářů.
"V pohodě? Nebolí to?"
"Bolí, ale co nadělám?" Pokrčila jsem rameny.
"Můžu říct Emmě, vsadím se, že injekce máme i doma."
"To zkus a přísahám, že se dalšího dne nedožiješ!" Vyhrožovala jsem.
"Tak teď z tebe vážně strach nemám, protože vím, že když ti uteču, nechytíš mě." Oznámil mi znalecky.
"No jak myslíš," pousmála jsem se. Zúžil oči a skenoval mě pohledem.
"Fajn," zvedl ruce s gestem, že se vzdává a vycouval z pokoje.
Tak to bychom měli. Pořádně jsem se uvelebila, přehodila přes sebe deku, zavřela oči a poslouchala co se v domě děje, až mě to nakonec uspalo.
Myslím, že jsem spala tak deset minut, když mě probralo otevření dveří.
"Promiň, myslela jsem, že se ještě najíš," vrhla na mě omluvný pohled Emma.
"To je dobrý," zívla jsem, "stejně mám hlad."
"Dobře, tady to máš, donesla jsem ti i nějakej prášek na bolest tak si ho pak vem." Přikývla jsem a pustila se do večeře.
"Můžu?" Nakoukl dovnitř Hadry.
"Posluž si, je to tvůj pokoj, řekla Emma, zvedla se a odešla.
"Donesla ti ten prášek?"
"Jo, hned jak dojím, si ho vezmu."
"Chceš zůstat tady, nebo chceš k sobě?"
"Mě je to jedno, nechám to na tobě, buď se semnou budeš tahat nebo ne." Nic mi neřekl, ale zvedl se a odešel. Ale no ták, mohl by prosím někdo vysvětlit co se tady děje? Nechápě jsem zakroutila hlavou a vrhla se do jídla.
Nakonec jsem si vzala prášek a zapila ho a chystala se spát.
Už jsem byla v mikrospánku, ale za dveřmi jsem uslyšela hlasy.
"Kam si myslíš, že jdeš?" Ptala se Emma.
"Spát?" Odpověděl jí nechápavě Hadry.
"A to jako kam?" Odpověď jsem neslyšela, takže jsem odtušila, že někam ukázal.
"A to jako proč?"
"Možná sis nevšimla, ale u mě je Al." I když je mám zavřený, protočila jsem oči.
"Nechápu, kde je problém, pokud si dobře vzpomínám…" Nestihla dokončit větu, protože jí do toho Harry skočil.
"Bez komentáře."
"Tak jak ti mám potom pomoct, když pak děláš tohle?"
"Myslím, že už nemusíš."
"Už vám někdo řekl, že ty dveře moc netěsní?" Ozvala jsem se konečně. Chvilku bylo ticho a pak se otevřely dveře. Ukázaly se dvě hlavy a já se na ně z postele křenila.
"Ne, to nám ještě nikdo neřekl," pousmála se Emma.
"Tak to můžete bejt rádi, že mě máte," usmívala jsem se dál jako idiot.
"Jo jo, tebe nemít…" Kývala hlavou Emma a snažila se nesmát.
"Takže pokud se dál chcete dohadovat o tom, kde bude Harry spát, tak to můžeme vyřešit dvěma způsoby. Buď ho necháš spát, kde chce on, nebo se běžte dohadovat jinám." Poradila jsem jim.
"Myslím, že už jsem to vyřešil, usmála se Emms a strčila Harry do pokoje.
"Takže, hodláš spát ve stoje nebo si lehneš? Né že bych nechtěla vidět jak spíš ve stoje, určitě by to bylo zábavným, ale přece jen to může být poněkud namáhavé."
"Ha?" Díval se na mě jak na idiota.
"Panebože, do čehos to duši vrazil?" Zakroutila jsem hlavou. Zachumlala se do deky a dál to radši neřešila. O pár minut později, jsem akorát postřehla, že se postel hejbe.
Ráno mě probral křik. Vyplašeně jsem si sedla a rozkoukávala se.
"Allýý," do pokoje se vřítila jako velká voda Charlie a skočila do postele.
"Auuu," ozvalo se, zpod ní. Charlie se zmateně podívala na mě, pak shrnula deku a dívala se na rozespalého Harryho. Já si nemohla pomoct a začala se smát.
"Sem nechtěla?" koukla se andělsky Charlie.
"To je dobrý, jen kdyby ses trochu posunula." Díval se na ni prosebným pohledem. Charlie pokrčila ramínkama a přesunula se ke mně.
"Emma říkala, že jsi nemehlo, proč?"
"Zakopla jsem," vysvětlila jsem krátce, protože můj mozek byl ještě v režimu spánek.
"To se mi stává pořád," zakroutila hlavou.
"Jak bylo u jezera?" Zeptala jsem se.
"Supéér, Anne říkala, že jestli budu chtít, pojedeme zase," Očička jí svítili a já v tu chvíli byla zase mimo. Ach jo, Charlie, co já s tebou jen budu dělat.
"Miláčku, mám tě rád, ale nechceš mě ještě nechat spát?" Ozval se Harry.
"Ale už je ráno," nechápala.
"Ale já mám ještě noc," vysvětloval.
"Charlieee!"Ozvalo se z přízemí a Harry zaúpěl.
"Tady se prostě člověk nevyspí," zavrčel a strčil si hlavu pod polštář.
"Sem tadýýýýýýýý!" Zařvala nazpátek. Zpod polštáře byly slyšet jen tlumený nadávky.
"Chceš jet se mnou pro Sof a Louise?" Zjevila se ve dveřích Emma.
"Tak jo," rozhodla se po chvilce přemýšlení, seskočila z postele a utíkala dolů.
"Klidně ještě spěte, myslím, že se jen tak nevrátíme," mrkla na mě a zase zavřela dveře.
"Už jsem pryč?" vylezl po chvilce Harry.
"Jo, jsou pryč, takže… Dobrou noc."Popřála jsem mu, hodila pře sebe deku a hodlala jsem zase usnout.
Po pár minutách, kdy jsem jen ležela, a snažila se, si vsugerovat myšlenku že spím, jsem nakonec vylezla.
"Taky nemůžeš spát?" Zeptal se mě zničeně Harry.
"Ne," plácla jsem sebou do polštářů.
"Už je ta noha lepší?"
"Jo, už to tolik nebolí, myslím, že už můžu dneska normálně chodit," usoudila jsem, když jsem snažila s nohou pohnout.
"Nemyslím si," zaculil se. Prosím ne, ať tohle nedělá!
"A já si myslím, že počkám na to, co mi řekne Emma." Zchladila jsem ho. A hned na to mi na obličeji přistál polštář a já se nedokázala nezasmát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marta Marta | 10. března 2014 v 10:15 | Reagovat

Chudák Harry, nemá to ľahké, tiež by som nevedela ako začať. Ale co se škádlivá.... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama