Trouble in Love - 17. kapitola

4. září 2013 v 19:04 | Alyssa |  Trouble in Love

Charlie konečně usnula a já měla čas na sebe. Sedla jsem si ke stolu a konečně dokončila prezentaci, co jsem odpoledne začala. Potichu jsem si u toho prozpěvovala a tak mi čas utekl rychleji, než jsem si myslela.
"Pojď už spát," zatahala mě ta rukáv Charlie.
"Jak tože nespíš?" Divila jsem se.
"Vzbudila jsem se a ty jsi tam nebyla," vysvětlila mi a zívla si.
"Promiň miláčku, už jdu." Zaklapla jsem notebook a šla do postele za Charlie. Od té doby co jsme bydleli vedle, je zvyklá s někým spát. Střídavě spala s Emmou, Harrym a se mnou.
"Proč jsme tady?" zašeptala do ticha.
"Protože tady bydlíme," vysvětlovala jsem jí.
"Ale já chci zpátky!"
"Charlie," povzdechla jsem si.
"Emma říkala, že mě má ráda."
"Samozřejmě že tě má ráda. Všichni tě mají rádi, jenom prostě musím začít žít znova."
"Jako znova?"
"Promluvíme si o tom, až se vyspinkáš ano?" Podle ticha jsem soudila, že jen přikývla a v minutě usnula. Tím co mi řekla, mě zaskočila, nevěděla jsem, jak jí to všechno mám vysvětlit. Radši jsem to neřešila, ráno prostě budu improvizovat.

"Mám hlad!" Hučela mi Charlie do ucha už dobrých deset minut a já se pořád nedonutila vstát.
"Ještě chvilku," prosila jsem jí.
"Tak já si dojdu za Emmou," prohlásila rozhodně a slyšela jsem ji, jak odchází.
"Dál ani krok mladá dámo!" vyskočila jsem z postele a šla za ní.
"Ale já mám hlad," rozfňukala se.
"Vždyť už ti jdu dělat snídani."
"Proč nemůžu vedle?"
"Miláčku, oni mají na starosti jiný věci, než se o tebe starat. Já jsem tady od toho, abych se o tebe starala. Jasný?" Zadívala jsem se na ni. Chvilku to zpracovávala a po chvilce mi kývla na srozumění.
V kuchyni jsem začala připravovat snídani a k tomu jsem pustila televizi, kde zrovna bežěli pohádky, tak se aspoň Char na chvilku zabaví.
"Ták tady to máš," naservírovala jsem před ní čokoládový kuličky s mlíkem. Škaredě se na to podívala a pak se její pohled zaměřil na mě.
"Anne a Emma mi dělali vafle." Prohlásila a odstrčila misku od sebe. Z hluboka jsem nadechla. Na tohle já prostě nemám nervy.
"Takže takhle, buď to sníš, nebo nebudeš jíst vůbec, rozumíme si?" Dívaly jsme se navzájem do očí a ani jedna z nás nehodlala ustoupit. Ale měla jsem v tomhle praxi, takže jsem nakonec s převahou vyhrála a Charlie to snědla.
Po snídani se Charlie usadila v obýváku, pustila si televizi a nerušeně si hrála, já se tak mohla věnovat práci. Ale klid netrval věčně.
"Už bude oběd?" Zeptala se asi v jedenáct hodin.
"Za chvilku, miláčku, jen něco dopíšu."
"Dobře."
Po další půlhodině se ozvala znova.
"Alyyyy!" Šťouchala do mě.
"Už jdu," zavrčela jsem a šla do kuchyně.
"Tak co byjsi chtěla?"
"Něco dobrýho," podívala se na mě andělsky a usmívala se. Co si sakra mám přestavit pod pojmem něco dobrýho?
"Například?"
"Já nevím, Anne mi vždycky udělala něco dobrýho."
"Tak co třeba šunkovej sendvič?" Navrhla jsem s úsměvem.
"To mývám ke svačině."
"Fajn, tak co ty vafle?"
"Ty jsou ke snídani."
"Fajn, tak mi řekni, co nemýváš ke snídani, ani ke svačině, ani k večeři," zavrčela jsem.
"Nevím," pokrčila ramínky a odcupitala k televizi. Opřela jsem se o linku a začala se mlátit do hlavy.
"Na tohle já prostě nemám!" Mluvila jsem si sama pro sebe. Zhluboka jsem dýchala, a když jsem byla konečně v klidu, rozhodla jsem se, že jí kobědu prostě udělám pár sendvičů. Bude si muset prostě zvyknout.
"Tady to máš," naservírovala jsem jí to před televizi a chyastala se vrátit k práci.
"Ale Aly, ještě není čas na svačinu," pozorovala mě nechápavě.
"To máš k obědu."
"Sendviče?"
"Ano."
"Ne."
"Ale jo."
"Ne!"
"Hele, je to stejný jako se snídaní. Buď to sníš, nebo ne, je to jen na tobě." Rozhodila jsem zoufale rukama.
"Jdu pryč!" Dupla si vzdorovitě nožkou.
"Ne, nejdeš," usmála jsem se na ni sladce.
"Charlie, poslouchej mě," popošla jsem k ní a dřepla si, abych byla steně velká jako ona.
"Takhle to dál nejde, nemůžeš si diktovat všechno, co chceš, takhle to prostě fungovat nebude."
"Tak já půjdu zpátky k Emmě a Harrymu." Tím mě absolutně dostala.
"Takže radši budeš s nima než se mnou?" Zeptala jsem se.
"Už mě nemáš ráda?" Dotírala jsem na ni.
"Mám," špitla.
"Fajn, tak si to běž sníst a už se o tom nebudeme bavit ano?" Přikývla a konečně se šla najíst.

"Jdeme do kina," rozrazil dveře Harry a já leknutím nadskočila.
"Bavte se," houkla jsem a dál pokračovala v práci.
"Jéé a na co jdeme?" Zeptala se dychtivě Charlie.
"Ale ne zlatíčko, ty budeš s Emmou." Nechápavě jsem se na ně otočila.
"Moc nekoukej, v sedm se pro tebe zastavím." Zubil se na mě.
"Můžu k tomu něco říct?" Zamračila jsem se.
"Ne." Prohlásil, pak se posadil s Charlie k hračkám a už mě dál neregistroval. Takže jako teď to všechno bude fungovat na bázi: My řekneme, ty uděláš? Tak to ani omylem.
"Nemám večer čas." Oznámila jsem nekompromisně.
"Ale máš."
"Nemám."
"Tak si ho uděláš," pokrčil rameny.
"Mám toho dost, proč mám pocit, že nemůžu vůbec nic říct?" Vyskočila jsem ze židle a odkráčela do kuchyně.
"Nemyslel jsem to zle."
"Nic neříkám," odsekla jsem podrážděně.
"Děje se něco očm bych měl vědět?" Postavil se přede mě a skenoval mě pohledem.
"Nic s čím bys mohl pomoct." Povzdechla jsem si.
"Charlie?" Jen jsem přikývla.
"Zvykne si, za chvilku bude všechno v pohodě," pohladil mě po hlavě a přivinul si mě do náruče a já na něm visela jako hadrová panenka. Tuhle chvilku nám přerušila Charlie.
"Můžu k váám?" Usmívala se od ucha k uchu. Harry se pro ni sklonil a vzal na ruce.
"Teď necháme Aly pracovat ano? A zatím si budeme hrát," mrkl na mě a odešel s ní do obýváku.
Dneska už po druhé jsem začala mlátit hlavou o linku. Tak to bychom měli. Ona prostě bude poslouchat všechny kromě mě. To jsem ale dopadla.

"Do hajzlu!" Vyjekla jsem a třískla do notebooku. Ten debilní krám zase zamrzl.
"Ale! Jsi velice hrubá a neslušná!" Ozval se za mnou Harry. Otočila jsem se na něho.
"No to mi říká ten pravej odborník na etiku a umění zdvořilé konverzace." Ušklíbla jsem se.
"Je půl šestý, nechtěla by, jsi už končit?" Zeptal a ignoroval mojí předešlou odpověď.
"Už?" Zhrozila jsem se.
"Jo jo, můžeš se pomalu připravovat, já zatím odvedu Charlie k nám."
"Ještě nejedla, musím jí udělat večeři," protestovala jsem.
"Jo, protože mi doma nemáme jídlo?"
"Vem si jí a doufám, že vám všechno sní!" Vyplázla jsem na něho jazyk a uraženě odkráčela do patra.

Přesně v sedm hodin se ozval zvonek. Podezřívavě jsem šla otevřít a vážně nečekaně přede dveřmi stál Harry.
"Ty nemáš ručičky?" Divala jsem se.
"Mám?"
"No já jen že odpoledne si sem vtrhnul jako bys tady bydlel a teď zvoníš?" Smála jsem se.
"To bylo před tím, teď je teď," informoval mě a strčil přede mě růži. Á chlapec je romantik. Tak jo, proč by ne.
"Děkuju, dám jí do vody, pojď zatím dovnitř." Pokračovala jsem v jeho hře.
"Na co vlastně jdeme?" Zeptala jsem se, aby řeč nestála.
"Uvidíš," usmál se záhadně a já začala tušit problém.
"Je to jasný že když se i to nebude líbit, budeš to mít docela dlouho na talíři."
"Jsem s tím obeznámen."
"To jsem ráda. Tak jo, můžeme jít." Popadla jsem kabelku a šli jsme.

"Čokoláda? Vážně?" Vypískla jsem nadšeně.
"Jistě, přece si nemyslíš, že bych tě vzal na něco, co se ti nebude líbit," mrkl na mě. Usmála jsem se a objala ho.
"Tak polez, nebo nám uteče začátek." Chytl mě za ruku a odváděl do sálu.
Nečakně jsme seděli v poslední řadě a celmi nečekaně úplně sami. Kino bylo zaplněný ani né z poloviny a hemžilo se samými páry. Absolutně nečekané.
"Ach bože, ten je úžasnej," vzdychla jsem už po několikátý.
"Že já tě na to bral," mrmlal a já se musela usmát.
"Taky vypadáš dobře."
"Líp než on?"
"Zase tolik si nefandi," škádlila jsem ho.
"Mám se urazit?"
"To záleží na tom, kde chceš dneska spát," mrkla jsem na něho a znovu se soustředila na film.

"Super, už je konec, takže jdeme." Vytáhl mě na nohy a táhl mě pryč.
"Kam pospícháš?" Ptala jsem se, se smíchem.
"Vydržel jsem to tvoje vzdychání po něm, takže teď uplatňuji právo nespat doma," vysvětlil mi.
"Není kam pospíchat, do rána je ještě daleko."
Tentokrát jsem ho chytla já a snažila se ho donutit k chůzi. A že mi to vážně nešlo.
"Proč proboha tak prostestuješ?" Nechápala jsem.
"Protože se mi nikam nechce, chci se jen v klidu sednout, a prostě tak…"
"Nechápu," zakroutila jsem hlavou.
"Nevadí, pojď, pojedeme." Radši jsem ani neprostestovala, nějak jsem si uvědomila, že s ním momentálně hádku prostě nemám šanci vyhrát.
Když auto zabočilo do naší ulice, pohřbila jsem všechny naděje na zábavu jinde. Postřehl moje povzdechnutí a mrkl na mě. Už jsem se někdy zmínila, že to nemám ráda? A proč? Protože to nikdy nevěstí nic dobrého.
"Ještě není tak pozdě, dojdu si pro Charlie." Pomalu jsem vystupovala z auta.
"Tak to moment, to, že jsme tady, neznamená, že končíme." Oznámil mi.
"Aha… A co to prosím tě znamená?"
"Uvidíš." A bez mé společnosti mířil k našemu domu. Ne k jeho, ale k našemu. Haaaa?
"Hodláš tam zapustit kořeny?" Smál se na mě. Protočila jsem oči a bez komentáře jsem vešla do domu.
"Fajn, takže jelikož jsem přežil tvůj film, teď si dáme můj," blýsklo se mu v očích.
"Nikdo tě nenutil mě na něj brát, a propos, na porno se dívat nehodlám." Tímhle jsem mu vzala vítr z plachet a byla jsem svědkem jeho nekonečného záchvatu smíchu.
Když se konečně po delší době uklidnil, dostala jsem z něho vysvětlení.
"Porno zní sice dobře, ale chtěl jsem se dívat na něco jiného, takže co kdyby sis sedla, já sehnal všechno, co potřebujeme a pak se na to vrhli?"
"Vrhli?" Pozvedla jem obočí.
"Ty zvrhlíku!" Obvinil mě.
"Jááá?" Ukázala jsem na sebe.
"Jáá snad?"
"No ty stoprocentně," nedala jsem se.
"Co si to o mně myslíš?"
"Jen to nejlepší, samozřejmě."
"Koukám, samé dobré mínění. Děláš, jako bys mě ani trochu neznala."
"Možná tam bude pár mezer."
"Dobře, upgrejdujeme systém," zazubil se na mě a zmizel v kuchyni.
Natáhla jsem se na gauč a čekala s čím příjde. Po chvíli se vynořil z kuchyně s flaškou vína, se skleničkami a miskou. Prázdnou.
"Neboj, hned donesu něco, čím to zaplním. V koně jsme si nedali popcorn, tak to teď naparvíme." A zase zmizel.

"Takže chápu to dobře, když řeknu, že Láska Nebeská je tvůj oblíbený film?" Ptala jsem se ho a snažilse zakrýt úsměv.
"No co, jsem romantik." Pokrčil rameny a uvelebil se vedle mě.
"Netvrdím opak," usmívala jsem se čím dál tím víc.
"Takže, oblíbené filmy už známe…"
"Ty máš snad jen jeden oblíbený film? Protože jáe ne," skočila jsem mu do řeči.
"Tak povídej," pobídl mě.
"No tak kromě čokolády, mám ráda filmy od Tima Burtona, jako například, mrtvá nevěsta, Sweeney Todd a tak …"
"Takže jsi prostě taková psychopatka," usmál se.
"Proč bych měla být psychopatka?"
"Pokud se nepletu tak Sweeney Todd je o pečení koláčků z lidí…"
"Jo."
"Neuděláš ze mě koláček, že ne?"
"To si ještě rozmyslím!" Odsekla jsem.
"Fajn, moje, jak jistě vidíš tak Láska nebeská a zbožňuju Zápisník Jedné Lásky."
"Zápisník jedné lásky je skvělej film," přitakala jsem. "Sice jsem ho viděla jen jednou, ale strašně se mi líbil."
"Tak to nebudeš jen psychopatka," usmál se.
"No ha, ha, ha. Fakt vtipnej, jedeme dál. Hmmmm, oblíbená barva?" Plácla jsem první co mě napadlo.
"Modrá a oranžová, tvoje?"
"Když to musí být tak černá a bílá."
"Děsně veselý barvy, fakt že jo."
"Já vííím!"
"Pořídím ti pruhovanej obleček, chceš?" Zubil se na mě a já ho za trest přetáhla polštářem.
"S tebou se to nedá, proč se radši v klidu nedíváme?" Rozmáchla jsem rukama a ukázala na běžící film.
"Promiň, už budu vážně." Slíbil a snažil se udržet si vážný obličej.
"Fakt ti to nejde!" Ušklíbla jsem se.
"Protože ty se taky nesnažíš!"
"Ale tady nejsem ten, co potřebuje upgrejdovat systém… Je ti jasný, že cokoliv, co bych potřebovala vědět, si můžu vygooglovat?" Šlebila jsem se jako šílenec dál.
"Jistě, ale není lepší si všechno zjistit sama a ověřit?" Propaloval mě pohledem.
"Možná?"
"Takže pokračujeme, co máš ráda a co nesnášíš?"
"Hmm, co mám ráda? Zábavu. Jo strašně ráda se bavím, ale to mi poslední dobou nějak nevychází. A co nesnáším? Když mi někdo nařizuje, co mám dělat. Ty?"
"Fakt dněsně nesnáším kolotoče!" Vykřikl, a já se konečně začala naplno smát.
"To není k smíchu, jsou děsivý a nebezpečný!"
"Jsou naprosto neškodný."
"Jistě, neviděla si Nezvratný osud?" Nadechla jsem se k odpovědi, ale prostě jsem nemohla. Sesunula jsem se podél gauče a smíchy mlátila do země.
"Tím pádem bych se asi měla bát lítat letadlem a jezdit autem ne?" Dostala jsem ze sebe nakonec.
"Jo!"
"Proto tak strašně rád řídíš?"
"Jo!" Vyhrkl a pak se zarazil.
"To nebylo fér!" Obvinil mě.
"Naběhl sis sám."
"S tebou už si povídat nebudu!" Založil si ruce a nafučeně na mě koukal.
"Už chápu, kde to Charlie pochytila…" Vytreštil na mě oči a evidentně se urazil ještě víc, než byl před chvilkou.
"No ták, bublinko, praskni…" Píchala jsem do něho prstem, ale nedal se. Statečně mi odolával.
"Víš stejně dobře jako já, že tohle moc dlouho nevydržíš," zešeptala jsem mu do ucha.
"Tak tohle je ještě víc nefér než to co před tím!"
"Bože, jsem to ale mrcha," kroutila jsem nad sebou nevěřísně hlavou.
Ani nevím, jak se to stalo, ale během téhle chvíle se napětí v místnosti úplně změnilo. Dívali jsme se na sebe. Propalovali se navzájem očima. A pokud můžu soudit, tohle byla chvíle, kdy se všechno rozhodlo.
V jedné chvíli jsem seděla na druhém konci gauče a v tu další, jsem už k němu byla nebezpečně blízko. Nepamatuju si, kdo z nás dvou se pohnul jako první, takže to vám fakt neřeknu. Nějak, ani nevím jak, jsem se ocitla v jeho klíně, a užívala si jeho ruku na mých zádech.
"Nádech a výdech," radila jsem mu potichu.
"Ty prostě nebudeš ticho!"
"Zastav mě," vybídla jsem ho. Chvilku si mě měřil pohledem, pak neurčitě pokrčil rameny a já ucítila jeho rty na těch svých. Chutnal po víně a taky po popcornu a ta kombinace byla neskutečně chutná.

"Vstávej," snažila jsem se ho vzbudit, ovšem absolutně bezvýznamně. Večer jsme se z gauče nedostali, takže jsem se ani nějak moc nedivila, že ani jeden z nás nebyla tak duchapřítomný a nerozhodl se nás přemístit někam, kde to bude pohodlnější.
"Ještě ne, mě se spí dobře."
"Ale jen proto, že ti dělám polštář," plácla jsem ho do ramene se smíchem.
"Pořídim si tě domů."
"Musím za Charlie."
"Nechceš jí ještě na chvilku vypustit?" Zamžoural na mě ospalýma očima.
"Jindy." Slíbila jsem a snažila se zpod něho dostat.
"Dobré ráno," pozdravila jsem obsazenstvo ve vedlejším domě a usadila se ke snídani. Emma se na mě smála velmi, ale velmi potutelným úsměvem a já jí ho prostě nemohla nevrátit. Pár minut po mě s ek nám připojila Sof a Louis. Hm, další kdo měl bezva noc.
"Co se to děje?" Skenoval nás pohledem Daniel. Chlap. Co na to říct.
"Jestli čekáš na ovace, později ti zatleskám," mrkla jsem na ni a ona se jako napovel rozesmála.
"Takže hádám, že nejsem jediná, na koho byla ušitá bouda," podívala se na mě Sof.
"Myslím, že jsi, já šla dobrovolně." Usmála jsem se na ni.
"Ale to je nefér!"
"Chceš si stěžovat?" Nadzdvihl obočí Louis.
"Samozřejmě že ne, jen se mi ten systém moc nelíbí."
"A jako co jinýho jsme s váma měli dělat?" Rozhodil ruce Daniel.
"Nemontovat se do toho?" Navrhla jsem.
"Ale pak by to nevypadalo takhle," ušklíbl se na mě.
"Dobré rááno miláčkové." Harry konečně dorazil. Sehnul se a vzal si Charlie na ruce.
"Jak ses vyspala, krásko?"
"Dobře, co ty?" zeptala se ho se zájemem a myslím že nebyla jediná, kdo čekal na odpověď. Můžu přísahat, že v kuchyni bylo taový ticho že by byl slyšet i spadnout špendlík.
"A dost! Jdeme domů," zasáhla jsem.
"Ale no táák."
"To nám přece neuděláš!"
"Já jsem přeslechl odpověď." Valilo se to na mě ze všech stran a já se pokoušela prorazit si skrz ně cestu k Charlie.
"Nepřeslechl, protože jsem nic neřekl," mrkl Harry na Louise a podal mi Charlie.
"Najedená?" Zeptala jsem se jí.
"Jo, ale já ještě nechci domů." A je to tady.
"Nech jí tady, já jsem stejně dneska doma, a ty si můžeš udělat, co potřebuješ."
Emma mi vzala malou a dál mě ignorovala.
"Víte co, mě je to jedno, dělejte si s ní, co chcete, ale varuju vás, jak se jí zase něco nebude líbit, šoupnu vám jí zpátky a necháte si jí!" S těmito slovy jsem za sebou zabouchla dveře a odkrářčela
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama